Nekrolog: Zemřel Josef Krajník, srdcař, který uhájil a rozvíjel roudnickou nemocnici

Reklama

Když prohrál soud a musel prodat poloviční podíl společnosti vlastnící roudnickou nemocnici, zavolal si mě k sobě do kanceláře. Přesně jako před téměř deseti lety, kdy jsme se pracovně viděli poprvé.

On za stolem v bílém plášti, ale už bez cigaretového kouře. Ujistil se, zda dveře kanceláře jsou zavřeny. Nechtěl, aby nic slyšel i jeho syn Tomáš Krajník, stále ještě ředitel nemocnice.

S panem Josefem Krajníkem jsme měli jiný vztah, než měl se zaměstnanci či novináři. Dodržoval dohody a věděl, že i mně může toho hodně říci, aniž by se to dostalo na veřejnost.

Toho zářijového dne roku 2019 mě požádal o to, abych odpoledne přijel do sportovního areálu ve Vědomicích. Chce ode mě sepsat nekrolog.

Věděl jsem, že pan Josef Krajník rozhodnutí, že musí prodat polovinu společnosti vlastnící nemocnici, nese těžce. Velmi těžce.

Ve Vědomicích probíhalo sportovní odpoledne. Pan primář mě vzal k sobě do auta, ujistil se, zda jsou dveře zavřeny a rozpovídal se.

"Už to natáčíte? Nikdy v životě jsem neuvažoval, že roudnickou nemocnici prodám."

„Proč bych za tři roky svůj podíl ve svém věku prodával o tři miliony méně než původně mi bylo nabídnuto. Proč bych se soudil? Kdybych to chtěl prodat, tak jsem mohl získat o tři miliony více a nemusel jsem se soudit. Nemusel jsem nemocnici zachraňovat, nemusel jsem nemocnici rozvíjet. Ta možnost nemocnici obratem prodat tady byla, a já to neudělal. Protože jsem chtěl nemocnici zachovat pro pacienty z města a regionu."

Pan Josef Krajník svůj profesní život zasvětil nemocnici a městu Roudnice nad Labem.

Mnozí lidé si ho budou pamatovat jako lékaře, sportovce.

S panem Josefem Krajníkem jsem se potkal v jeho 67 letech. A posledních deset let jsem byl v jeho blízkosti, kdy byl především jako ředitel a spolumajitel nemocnice.

V roce 2011 se rozhodl prodat poloviční podíl společnosti vlastnící nemocnici druhý společník. V té době došlo k zásadním událostem, které předurčily další vývoj v následujících letech.

"Nějak bylo rozhodnuto, že k sobě dostanu ekonoma. Toho mi určili, já si ho nevybral. Prý, že potřebuji k sobě ekonoma. Ze začátku to fungovalo, krátce po nákupu nemocnice se ale rozhodl, že nechce dál provozovat nemocnici, starat se o ní, rozvíjet ji. Že se to prodá. Jako srdcař a lékař jsem chtěl nemocnici udržet a rozvíjet, jenže ostatní zřejmě chtěli peníze."

Pan Josef Krajník s oblibou říkával, že lékař je špatný manažer. Byl ale hrdý na oba dva syny. Chtěl, aby se Ondřej Krajník věnoval jen chirurgii. "Chirurg musí operovat."

O svém druhém synovi mluvil jako o manažerovi, co pracuje v Bruselu.

Když pan Josef Krajník zachraňoval v roce 2012 existenci nemocnice kvůli tomu, že zdravotní pojišťovny nechtěly obnovovat smlouvy a nemocnice se ocitla na seznamu nemocnic určených k postupnému zániku, vnímal to jako nespravedlnost.

Záleželo mu na lidech. Věděl, že nemocnice v Roudnici nad Labem nebude patřit mezi hlavní velké nemocnice. Nebyla to ani ambice. Ale chtěl zachovat čtyři primariáty a především chirurgii s porodnicí.

A to i přesto, že je to náročné jak po personální, tak ekonomické stránce. V té době navíc porodnice byla už zavřena.

Pan Josef Krajník podobnou situaci už zažil v 90. letech 20. století.

"Pracoval jsem v nemocnici až do roku 1989, kdy přišla revoluce. V té době jsem byl už primářem, takže jsem pro porevoluční vedení města byl „stará struktura“. A v roce 1990 mi dali výpověď. Z roudnické nemocnice mě normálně vyhodili."

Josef Krajník poté odešel do nemocnice v Mělníku.

„Je pravdou, že v březnu 1990 mě vyhodili a na podzim 1990 už za mnou přijel bývalý starosta Antonín Rous a žádal mě, ať se vrátím, že v nemocnici je „boží dopuštění“. Vrátil jsem se, ale později.“

"Pamatuji si, že jsme přijeli z ministerstva a neměli jsme nic. Nechali nám dětské, gynekologii, spíše než internu tak LDN a malou chirurgii."

Nemocnice byla stále příspěvkovou organizací. „A Tonda Rous říkal, že to není vhodná forma. Pořád do toho bude mluvit město. Vezměte si nemocnici do pronájmu. Tak jsme si ji vzali do pronájmu od roku 2002 a toto období vnímám jako nejlepší v nemocnici. Byla to doba, kdy nemocnice mohla žádat o dotace.“

Pak přišel další zlom.

"Když jsme měli nemocnici pronajatou, tak znovu přišlo město. Ale už s jiným vedením, že nemocnici chce prodat. Město ji nenabídlo nám. Řeklo, že ji chce prodat. My jsme nechtěli, aby ta nemocnice přešla někam do rukou finančních skupin či spekulantů. A tak jsme ji koupili."

V roce 2013 pan Josef Krajník přesvědčil svého syna Tomáše Krajníka, aby se z Bruselu vrátil do Roudnice nad Labem.

Ve svých 70 letech už cítil, že nemůže rozvoj nemocnice uřídit, ale věděl, že pokud se mu povede přesvědčit syna, tak mu bude pomáhat.

Pamatuji si, jak jsem s panem Josefem Krajníkem seděl v jeho kanceláři plné cigaretového dýmu, on naproti mně seděl ve svém bílém plášti, a nadšeně mi vyprávěl o Tomášovi Krajníkovi.

V té době jsem panu primáři říkal, že nemocnici musí zrekonstruovat, otevřít veřejnosti, více se propagovat, být modernější. Naslouchal.

Dva měsíce před tím, než Tomáš Krajník nastoupil, mi tu novinku říkal. "Ale nikomu ani slovo, je to tajné."

Pan Josef Krajník věděl, že je na Podřipsku osobností. A moc si přál, aby tak byli vnímáni i jeho synové. Zatímco Ondřej Krajník jako lékař a chirurg si renomé budoval již dlouhodobě, Tomáše Krajníka zaměstnanci ani veřejnost neznala.

Přál si z Tomáše Krajníka vychovat manažera ve zdravotnictví, který by dlouhodobě vedl roudnickou nemocnici.

O prodeji nemocnice se mi nikdy nezmínil. "Samozřejmě nabídky dostávám, ale nereflektuji na ně."

V září 2019 mi pan Josef Krajník řekl: "Co by bylo, kdyby byla nemocnice zrušena, to dnes nevíme. Nemocnice byla v roce 2012 zachráněna a od té doby je díky Tomáši Krajníkovi rozvíjena do současného stavu. Možná byl plán, že nemocnice se zruší, nemovitosti se rozprodají. Může za to vyšší moc. Jenže Krajníci to překazili. Tím, že postavili nemocnici na nohy."

Pan Josef Krajník prožil v Roudnici nad Labem 54 let. "Když jsem skončil fakultu, tak jsem šel do Roudnice na jeden rok. Jako ortodoxní Pražák jsem si myslel, že delší dobu ve městě nemůžu být."

"Tak, a můj nekrolog je hotový."

Pak jsme společně odešli k jeho ženě, která se na nás usmívala. Na moji otázku, jaké to je prožít život vedle pana Josefa Krajníka, odpověděla, že krásné.

Pan Josef Krajník nemocnici opustil v říjnu 2019. Odešel do ústraní. Těžce nesl ztrátu nemocnice, kam praktický každý den docházel, až do věku 76 let.

Pan Josef Krajník zemřel po těžké nemoci v noci 10. listopadu 2020.