Vedoucí sociálního odboru v Roudnici Monika Legnerová: Vyloučené lokality se od sebe liší

Reklama

Sociální služby v Roudnici nad Labem je velké politikum. Když se podívám na seznam místních subjektů, zdá se, že jich je poměrně hodně a navíc do sociálních služeb míří poměrně hodně peněz z rozpočtu města ve vztahu k ostatním kapitolám, než je tomu v jiných srovnatelných městech. Přitom Roudnice nevypadá na první pohled výrazně v oblasti sociálních problémů jinak než ostatní srovnatelná města.

Roudnice úplně v pohodě není, proto jsme byli vybráni Agenturou pro sociální začleňování jako jedno z měst, kde jsou sociálně vyloučené lokality. Nemáme obrovskou vyloučenou lokalitu jako je sídliště Janov v Litvínově. Avšak máme místa, kde byli sestěhováni lidé z Masarykovy ulice, kde proběhl prodej několika domů. Jsou to místa, kde dochází k častým konfliktům mezi minoritou a majoritou.

V současnosti sociálně vyloučená lokalita nemusí být obrovské sídliště, ale může to být jeden dům, jeden vchod, kde jsou výrazné problémy. Myslím si, že to je i případ Roudnice nad Labem.

Vzhledem k tomu, že tyto problémy ve městě jsou, spolupracujeme s Agenturou pro sociální začleňování. Byli jsme vybráni, kdy je koordinovaný přístup a díky tomu máme šanci získat peníze z Evropské unie na řešení problémů sociálního vyloučení. Nemusí to řešit město ze svého rozpočtu. Některé služby jako sociální prevence budou od příštího roku, pokud se vše podaří, financovány z evropských fondů. Myslím si, že máme slušné spektrum služeb, které zahrnují jak služby seniorské, tak služby sociální prevence. Bylo by špatné, kdyby se upřednostnily jen některé služby na úkor druhých.

Podle čeho se určuje, že je zrovna potřebná ta daná sociální služba?

Třeba u služeb prevence trvá déle, než se ukáže, že bylo něco zanedbáno. U pečovatelských služeb to vidíte hned. Pokud senior nemá tu službu, že mu něco chybí, tak senior se ozve, rodina se ozve.

Pokud nemáte službu sociální prevence, obvykle to není vidět hned, ale projeví se to po nějaké době, například růstem kriminality, drog, problémů soužití lidí. To jsou věci, které se ukázaly třeba v Janově nebo ve Štětí.

Byly tam ubytovny a vždy trvá, než se vytvoří zázemí na poptávku. Pak problémy jen eskalují. Většinou se služby sociální prevence začnou tvořit až když všichni vidí, že jsou problémy.

Kdy vznikají organizace?

Organizace vznikají na podnět zvenčí. Jsou to bezúhradové služby, což je dáno vyhláškou, kromě pobytových služeb. Třeba u azylového domu se platí úhrada, u výměny injekčních stříkaček jsou programy, za které se neplatí. Často jsou anonymní, klienta neznáte, což je princip služby. To stojí město peníze, které začne tu službu poptávat. Chápu, že v obci je vždy hodně věcí k řešení a nutnosti financování a ne vždy musí být tato služba pro danou obec prioritou.

Jak vznikne seznam společností, které se v daném místě, třeba v Roudnici nad Labem, začnou etablovat a jsou financovány z veřejných rozpočtů? Z poslední kauzy financování z dotací Ústeckého kraje, kde byla vytvořena páteřní síť, to vypadá, že těch společností je hodně.

Pokud budu mluvit o společnostech sociální prevence, všechny jsou v krajské páteřní síti a vznikly ve spolupráci s krajem. Ten vytváří střednědobý plán sociálních služeb a služby vznikly na základě poptávky kraje. Pokud budu mluvit o sociálně-aktivizačních službách pro rodiny s dětmi a služby poradenství, to jsou služby vytvořené krajem a v případě regionu Litoměřicko ještě není naplněna kapacita.

A pokud se podíváme na sociální služby o péči seniorů, domy seniorů – to vzniká jak? Když si budu chtít založit podobné zařízení: mohu a dostanu peníze z dotací?

Je to stejné jako v případě preventivní péče. Musíte nejprve žádat o registraci, ta je na kraji. To je splnění formálních podmínek daných zákonem, to ještě neodpovídá kapacitě. Pokud budete zařazeni do sítě, to už je na základě kapacity. Je to definováno ve střednědobém plánu kraje. Pokud je volná kapacita, můžete ji provozovat, resp. pokud ji chcete provozovat bez dotací. V případě krajských dotací musíte žádat o zařazení do sítě.

Dnes to ale vypadá, že těchto subjektů je hodně a z debat jak na městě v Roudnici nad Labem či na kraji to vypadá, že lze poskytovat peníze jen někomu…

Teď je to tak, že dvě pečovatelské služby žádají o zařazení do sítě. Ale je otázka, zda je to kvůli kapacitě či kvůli jiným podmínkám, které nesplnily. Myslím si, že veřejnost již zaznamenala, o co jde.

Spíše se mi jedná o příměr se školstvím. Byly tady snahy slučovat a rušit školy, kdy byly argumenty, že nejsou peníze…

Počet míst v pečovatelských službách, jak je nastaven, myslím si, že není nadbytek.

Na jednu stranu stále slyšíme, jak společnost stárne, na straně druhé kraj nezařadí některé subjekty do páteřní sítě. Jaký je váš pohled?

Když se podíváte do střednědobého plánu, kde jsou určeny kapacity, u pečovatelských služeb není prostor pro redukci, spíše je tam potřeba. Zvlášť tam byla potřeba pro lidi s psychiatrickou diagnózou, což si myslím, že je nedostatek. Tyto služby pro lidi s psychickou nemocí musí být jiné a vidíme, co se děje ve společnosti. Pokud lidé propuštěni z psychiatrických léčeben nemají další následné služby, ne vždy to dobře dopadne.

Váš sociální odbor pořádal konferenci, účastníky byly subjekty poskytující sociální služby a všichni chtějí peníze. Jak si město, pro které je to zátěž, s tím poradí? Jsou i jiné skupiny obyvatel, jiné činnosti, jiné potřeby, které je nutné financovat. Politici stále tvrdí, že je nutné pomáhat seniorům, ale už není nikde slyšet, že je potřeba podporovat i jiné skupiny obyvatel a jiné aktivity, že není jen svět seniorů. V případě Roudnice mi to vypadá, že není nějaká koncepce rozdělování peněz jednotlivým subjektům.

My máme zpracovaný komunitní plán sociálních služeb a proces plánování je stejný proces jako střednědobý plán služeb na kraji. Tam je to ve velkém, my to máme v malém.

Naše komunitní plánování je součástí střednědobého plánování kraje a stejně jsou na tom ostatní města. V rámci našeho komunitního plánu se podílíme na tvorbě krajského. Mají to tak i ostatní města. Komunitní plánování je založeno na triádě.

Je tam politik, který zastupuje místní samosprávu. Pak tam má být občan, což je složité, neboť veřejnost dostat do tohoto procesu není snadné. Pak jsou tam poskytovatelé sociálních služeb.

Politik by si měl říci, co chce: jaké služby jsou pro něj prioritou. Je legitimní, že prioritou není tato služba, ale jiná. Pak by tam měl být občan, který by měl vyjádřit svou potřebu. My máme zastoupeny jen seniory, nejsou tam zastoupeny skupiny preventivních služeb.

Poskytovatelé služeb by měli slyšet od zadavatele, kterým je politik, samospráva, co od nich za služby chce a zároveň si vyjednat, co oni mohou dělat. Ne každý poskytovatel může poskytovat každou službu. Dlouhou dobu jsme měli neobsazenou službu, přestože jsme měli poptávku v případě chráněného bydlení pro psychicky a mentálně nemocné. Nebyl poskytovatel, který byl schopen toto zabezpečovat. Nyní už to máme v podobě Naděje.

Co je strategický plán sociálního začleňování?

Řeší problémy sociálního vyloučení – drogy, bydlení, nezaměstnanost.

Co řeší financování sociálních služeb, jak budou přidělovány dotace z rozpočtu města?

Financování služeb má město již několik let, je to dotační systém zveřejněný na webu města. Schvalovalo ho každý rok zastupitelstvo nebo rada města. Systém je několik let podobný, je to dotační systém – formuláře, pravidla atd. Vždy to schvalovalo zastupitelstvo a rada.

ČTĚTE: OBRAZEM: Litvínovské sídliště Janov: Ghetto s vybydlenými paneláky

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.