Rektor VŠ aplikované psychologie Štefan Medzihorský: Psychologii nemůže dělat každý, jistá úroveň je potřeba

Štefan Medzihorský. Foto: archiv SeveročeskýDeník.czŠtefan Medzihorský. Foto: archiv SeveročeskýDeník.cz

Terezín /VIZE PRO ÚSTECKÝ KRAJ/ - "Máme akreditovanou interkulturalitu, která tvoří ve všech předmětech obsahu a cílů výuky jednu třetinu. V tomto ohledu jsme poněkud předběhli dnešní dobu, kde je interkulturalita skloňovaná ve všech směrech. My už čtvrtý rok učíme věci jako snášenlivost, toleranci, pochopení pro lidi z jiných zemí, z jiného etnika, jiného náboženství a podobně," říká v rozhovoru pro SeveročeskýDeník.cz Štefan Medzihorský, rektor Vysoké školy aplikované psychologie v Terezíně.

Reklama

Jste rektorem Vysoké školy aplikované psychologie. Co je to za školu?

Vysoká škola aplikované psychologie je výjimečná tím, že je jednou z prvních, která se programově i svým názvem zaměřuje na aplikaci psychologie a dalších společenských věd do praxe, a to do nejrůznější praxe: školní, výrobní, obchodní, pečovatelské a další. Všude tam, kde je potřeba psychologie nebo další společenskovědní disciplíny. Také jsme zatím stále jediní, kteří mají jako součást studijního programu personální a interkulturní management.

Máme akreditovanou interkulturalitu, která tvoří ve všech předmětech obsahu a cílů výuky jednu třetinu. V tomto ohledu jsme poněkud předběhli dnešní dobu, kde je interkulturalita skloňovaná ve všech směrech. My už čtvrtý rok učíme věci jako snášenlivost, toleranci, pochopení pro lidi z jiných zemí, z jiného etnika, jiného náboženství a podobně.

Naši absolventi už teď vychází s tím, že mají nejenom přehled, ale více rozumí tomu, že jednání s jinými skupinami lidí vyžaduje i jiné postupy, přístupy a jiný celkový náhled na situaci při jejich zaměstnávání, při spolupráci s nimi v jakékoliv společenské, politické i praktické oblasti.

Tento předmět nebo tento obor není zahrnut na jiných vysokých školách podobného typu, nebo ano?

Studijní obor, kde by byla interkulturalita zahrnutá v tomto rozsahu, není akreditován na českém vysokém školství. V našem školství jsou akreditované pouze jednotlivé předměty, někdy malé skupiny předmětů, které se tomu věnují, ale nikoli tak koncepčně jako my. U nás je to i součást názvu toho oboru: personální a interkulturní management čili jak řídit a pracovat s lidmi s využitím psychologie managementu, personalistiky a tak dále. A také s cizinci a příslušníky etnik.

V čem jsou absolventi přínosem pro potencionálního zaměstnavatele? Kde se mohou v rámci pracovního trhu uplatnit?

Často se z nich stávají odborníci v práci s lidmi v neziskových organizacích, velmi často v organizacích orientujících se na cizince a migranty, státních organizacích nebo v jiných organizacích nebo se uplatní na úřadu práce a podobně. Také z nich bývají personalisté. Pro zaměstnavatele jsou zajímaví zejména tím, že netrpí „kulturními šoky“, když přichází do styku s jinými etnickými skupinami, protože jsou na to dostatečně proškolení a připravení.

Jak byste zhodnotil stav českého vysokého školství? Máme tady sektor veřejných vysokých škol a sektor soukromých. U těch soukromých často slyšíme o problémech, a je to UJAK  nebo Literární akademie. To vnáší na soukromé školství špatné světlo. Zároveň jsme tady ale měli vysoké školy viz. Plzeň, která sice byla veřejná, ale stejně tam byly problémy. Akreditační komise říká, že je moc ekonomických oborů, někdo zase, že je moc vysokých škol, tím pádem chybí odborníci, protože v podstatě pendlují mezi více školami. Někdo tvrdí, že je trh přesycený.

To jsou takové, mnohdy laické pohledy, pochopitelně z veřejnosti, která se nezabývá vysokoškolskou výukou, a ani postupy Ministerstva školství nebo Akreditační komise.

Takové body jako „je moc vysokých škol“, tak moc vůči čemu? Máme tady snad dvacet tisíc firem, těch větších, ne drobných. Je to moc? Rozumíte mi: moc vzhledem k čemu? Pokrýt potřeby vzdělávání, samozřejmě především individuálních zájemců, studentů a současně do značné míry i potřeby státu, regionu, kraje a tak dále, to je ten průnik, který hledáme a vytváříme. Moc vysokých škol je pro ty, kteří se zabývají něčím jiným a nemají zájem podnikat ve vysokém školství, i když, abych vám řekl pravdu, to je kšeft zcela nevýnosný.

Možná by jich mohlo být o něco míň, ale to můžete nařídit veřejným vysokým školám, aby se sloučily, případně je zavřít a podobně. Podnikatelskému subjektu jako nám, soukromé škole, to nařídit nelze.

V podstatě každý si může založit nějakou vysokou školu, ale musí splnit akreditaci, určité podmínky a kritéria?

Škola je založená až ve chvíli, kdy získá státní souhlas a akreditaci daného studijního oboru. Teprve v té chvíli se stává skutečně vysokou školou, která je zahrnutá ve školství Ministerstva školství. Ten proces je extrémně obtížný a složitý. Když řeknete, že každý si může založit vysokou školu, tak to není pravda. Zamítnutých žádostí pětkrát a víckrát a zamítnutých definitivně a odstoupivších jsou stovky. Mnoho vysokých škol jede spíš na rub kvality, jak jste sám zmínil. Jakou poskytují přidanou hodnotu a čím jsou odlišné a výjimečné na rozdíl od toho, co poskytuje veřejné školství, to je otázka.

Ředitelé gymnázia se dnes potýkají se zásadními problémy a to, že je regionální školství financováno podle počtu žáků, to znamená, aby udrželi chod, musí brát studenty i na úkor kvality. Dále vám řeknou, že dnes už nemá smysl dělat žebříčky ve stylu, kolik absolventů se dostane na vysokou školu, protože když absolvent chce, tak se na vysokou dostane. Prostě si najde nějakou, kam ho vezmou. Tím pádem v podstatě dochází k inflaci vzdělání, protože každý, když chce, získá titul. Vnímáte to tak, že čím je větší a bohatší nabídka škol, tak se studenti mohou snadněji „někam“ dostat? A nebo to začne být tak, že vysoké školy změní uvažování a začnou bojovat o svou prestiž? Bude to raději malá, ale zato prestižní škola a bude budovat své jméno?

My to třeba děláme průběžně. Neustále budujeme kvalitu, jméno, reputaci školy. Například jsme jedna z mála soukromých vysokých škol, která má přijímací pohovory včetně testů, čili rozhodně nebereme každého, jak je ze střední školy, produkují, a už lépe nebo hůře. V tomto směru jsme výběrová škola. Jsme přesvědčeni, že psychologii nemůže dělat každý, a že jistá úroveň je potřeba, stejně tak, jako je potřeba například v matematice, tak je potřeba i k tomu, aby ten člověk měl nejen nadhled a naučené dovednosti, ale aby získal poznatky a dokázal organizovat, vytvářet, někdy i vymýšlet a objevovat. Naši studenti jsou připraveni k tomu, aby mohli pokračovat v dalším studiu nebo být zaměstnáni po bakalářském studiu.

Ministerstvo školství vytvořilo strategii: více techniky, méně humanitních oborů. Co si o tom myslíte? Pořád se říká, že je hodně humanitních oborů, a že chybí technické vzdělání. Setkal jsem se ale i s tvrzením, že to není pravda.

Myslím si, že je to v zásadě pravda. Technické obory chybí zejména na středních školách a v učebních oborech maturitou.

Pořádných řemeslníků a lidí, kteří umí i rukama a měli by vytvářet technické zázraky budoucnosti je stále málo. Učňovské školství nechal stát zcela propadnout. Ničím to nenahradil. Dnes to částečně saturují některé firmy, které si vytváří učiliště. To se samozřejmě promítá do vysokých škol. Malým dětem se předkládají technické možnosti, hry, aby se na to vyladily. To je proces, který považuji za smysluplný a nikoli, že nikdo s nimi nic nedělá, oni projdou gymnáziem, kde už ani hoblík nebo rašpli nevezmou do ruky, a pak by se po nich chtělo, aby šli na vysoké učení technické. To je prostě jen vymyšlené. Ti mladí lidé k tomu potřebují být motivováni.

Je potřeba tomu dávat větší prioritu a vést je k tomu, aby se zajímali o techniku nejrůznějšího druhu.

Ale vaše škola je zaměřená na humanitní obory.

Ano, z druhé strany totiž, proč my jsme vlastně založili tuhle vysokou školu. Když jsem já vystudoval, je to už přes třicet let, tak se na katedru psychologie v Praze nebo Olomouci hlásilo 1500, 1600 lidí a je to stále stejný obrázek. Brali nebo berou jich tak 55, 60, takže sedmnáctinásobný přebytek je tu téměř pořád. V jiných univerzitních městech je to velmi podobné. Jsou tady tisíce a tisíce schopných, motivovaných lidí se zájmem o psychologii a přidružené disciplíny, kteří nedostanou šanci se uplatnit, nebo se aspoň něco naučit. Tak jsme si říkali, že to není dobře, že bychom měli rozšířit možnosti. Ale protože nemíníme kopírovat, ani na to nemáme dispozice, univerzitní vzdělávání, akademické, tak jsme přišli s aplikovanou psychologií, a jak ji používat. Samozřejmě, že všechny teoretické základy tu máme v prvním a částečně ve druhém ročníku, jinak by to nemohla být vysoká škola. Ale přece jenom ten důraz je kladen na to, co s tím, jak se s tím uživit, a jak to používat.

Říkáte, že školíte zaměstnance firem. Jak to vnímáte u manažerů? Oni samozřejmě musí znát svůj obor. Musí být odborníky v tom, co dělají, ale samozřejmě jednají a pracují s lidmi, účastní se jednání, k tomu musí umět jazyky a další tzv. měkké dovednosti. Vidíte nějaký dluh v tom, že školy neumí naučit tyto dovednosti? Ti lidé, absolventi, mohou být odborníci, ale stejně nevědí, jak mají komunikovat s lidmi nebo jak vést jednání, protože je to nikdo neučí.

Vysoké školy mají občas katedru společenských věd, kde je jeden psycholog, ale to evidentně nestačí. Některé nemají ani to. Zvou si externí pracovníky. Ale to je jen taková malá část, čemu se věnují, to jim asi moc nepomůže. Když se ptáte na lidi z praxe: firmy to zaplatí, uvolní je, ale to jsou ti, kteří tam už něco znamenají, anebo jsou perspektivní. Na mnoha gymnáziích vymizela psychologie, logika, filozofie a další, co se dříve učilo. Takže to skutečně chybí i na středních školách a natož na těch technických vysokých a podobných školách. Je tam toho málo a je potřeba to dodávat takzvaně „zvenčí“. Možná právě proto tady máme celou řadu inženýrů a magistrů. Studují u nás, aby si rozšířili vzdělání o „měkké dovednosti“.

Je u vysoké školy důležité, zda to jsou velké areály jako třeba ČVUT nebo jestli je to menší, komornější škola?

Velmi mnoho z našich posluchačů, absolventů si cení, váží a mluví o tom, že je tady osobní kontakt, že se dostávají do styku s učiteli, čímž se dozvídají, co by se na pouhé přednášce ve sto padesáti lidech neměli šanci dozvědět nebo konzultovat. Takže je to mnohem osobnější. To je výhoda. Také jsme flexibilnější. Postupně teď budeme přidávat další studijní obory, tak jak se vyvíjí potřeba, společnost a požadavky studentů a absolventů, tak upravujeme nebo dáváme žádosti o akreditaci oborů, které právě směřují k praxi, ale už nejen v personální, ale i psychologické nebo mediální, veřejné komunikaci. Takže to takhle rozšiřujeme a jsme flexibilnější v tom, že nám to neschvaluje fakulta a rektorát a pak ještě Akademická rada. Proto je to rychlejší.

Proč jste školu umístili zrovna do Terezína?

Jsme tu jediná vysoká škola v obrovské kotlině od Prahy po Liberec, Ústí nad Labem, Kladno, takže celé toto teritorium nemá vysokou školu. Je skutečně velká potřeba vysoké školy. Ne každý chce a může jezdit do Prahy nebo do Ústí za vzděláním. To je jeden z důvodů. Pak je tu velice vstřícný přístup města Terezín, zejména paní bývalé starostky, paní Čechové, která tím žila a chtěla město oživit a přivést sem lidi, mladé lidi. A i současné vedení města projevuje zájem o to, aby zde vysoká škola fungovala. Další roli hraje to, že začínající soukromá vysoká škola musí hospodařit a nájmy například v Praze jsou o hodně vyšší než tady. Pro studenty je tam také dražší ubytování, než jaké zajišujeme studentům my. Bydlí tu za 1800 korun měsíčně plus mají ještě státní příspěvek na ubytování.

ČTĚTE:  Děkan FSE UJEP Jaroslav Koutský: Máme pocit, že kvalita zájemců o studium se zhoršuje

Rektor UJEP Martin Balej: Chci, aby veřejnost věděla, že univerzita realizuje chemický a strojírenský výzkum

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.

Reklama
Přidejte se k nám na Facebooku!

Hodnocení

4.5 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat/zobrazit komentáře

» Další zprávy z regionu Litoměřicko

V Ústí jsem zažil nádherné období, říká Milan Buďa, trenér litoměřického béčka V Ústí jsem zažil nádherné období, říká Milan Buďa, trenér litoměřického béčka
Hradozámecká noc 2017: Zámek Libochovice navštíví duchové Hradozámecká noc 2017: Zámek Libochovice navštíví duchové
Severočeská tra má být první, kde budou jezdit vlaky bez strojvůdce Severočeská tra má být první, kde budou jezdit vlaky bez strojvůdce

Letní romance v Libochovicích aneb výlety v Poohří Letní romance v Libochovicích aneb výlety v Poohří
Svatovavřinecká pou 2017 v Libochovicích nabídne bohatý program Svatovavřinecká pou 2017 v Libochovicích nabídne bohatý program
Dítě spadlo do studny. Prý do ní lezlo kvůli mobilu Dítě spadlo do studny. Prý do ní lezlo kvůli mobilu


Komentáře