Ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová: ČR má mezery v migrační a azylové politice

Kde má migrační a azylová politika České republiky nedostatky? Kdybyste měla mít nějakou vizi změny, v čem by spočívala?

Azylové řízení je často velmi dlouhé. Žadatelé čekají na rozhodnutí měsíce, ale i několik let. Nejistota, jestli tu budou moci zůstat, znamená velkou psychickou zátěž a nepřispívá integraci do společnosti. Problémem také je, že proti zamítavému rozhodnutí je sice možné podat správní žalobu, ale soud nemůže o azylu či doplňkové ochraně sám rozhodnout, ale pouze věc vrátí k novému rozhodnutí ministerstvu. Celé řízení se pak výrazně protahuje.

Co se týká migrační politiky, tak tam je problémů více. Česká republika neumí definovat, jaké migranty na svém území chce a neumí nastavit transparentní pravidla, kterými se ve vízovém a pobytovém procesu řídí.

Například existuje usnesení vlády, které stanoví, že v některých zemích jako je např. Ukrajina nebo Vietnam, je možné podat jen omezený počet žádostí o vízum nad 90 dnů za účelem podnikání nebo zaměstnaneckou kartu, ale toto usnesení je v režimu vyhrazené, takže veřejnost a ani cizinci nevědí, jaké to číslo je. Cizinci tedy např. investují nemalé prostředky a čas do toho, aby získali všechny náležitosti pro podání žádosti, ale ani samotné podání žádosti jim pak není umožněno. Je naprosto zbytečné, aby vláda takové informace utajovala.

Zaměstnavatelé např. opakovaně uvádí, že jim chybí někteří, především techničtí odborníci, ale pokud někoho takového seženou v zahraničí, stát jim klade překážky, jak je do ČR přivézt.

Stejně tak mezi uprchlíky, kteří přicházejí do Evropy je mnoho lidí, kteří by raději využili legálních cest, ale tuto možnost nemají, protože např. pro Syřany je téměř nemožné získat víza. Obdobně mají v současné době Ukrajinci obrovské problémy se získáním víza či pobytů. Je velký problém jen získat termín, aby mohli na ambasádě žádost podat.

Cizincům žijícím v republice nabízí vaše organizace bezplatné  právní a sociální poradenství, které má podpořit jejich integraci do české společnosti. S čím potřebují nejčastěji poradit?

V oblasti právního poradenství nejčastěji radíme s prodloužením pobytu, změnou pobytu, co musí cizinci doložit ministerstvu vnitra, aby měli vše v pořádku. Zákon o pobytu cizinců je jeden z nejsložitějších zákonů v ČR a mění se vlastně každý rok. Pro cizince, kteří často neumí dobře česky, je opravdu těžké se v těchto pravidlech orientovat. Také se často věnujeme pracovněprávní problematice, řešíme dlužnou mzdu, práci bez smlouvy, případně závažné porušování pracovního práva.

Máme ale i klientky, které čelí domácímu násilí a bojí se partnera opustit, aby neztratily oprávněný pobyt.

V oblasti sociální práce pomáháme klientům i zaměstnavatelům se zorientovat na trhu práce a asistujeme jim při tom, aby zvládli veškerou administrativu s tím spojenou, poskytujeme informace o zdravotním pojištění, vyjednáváme s pojišťovnami, když odmítají uhradit léčby z platné pojistky, spolupracujeme se školami a školkami, pomáháme klientům a klientkám najít školu a školku, seznamujeme je s tím, jak se školou komunikovat, jak vlastně zde systém funguje. Pomáháme klientům řešit nostrifikaci vzdělání, spolupracujeme s OSPODy. Poskytujeme také psychosociální podporu lidem, kteří jsou v obtížné životní situaci a nevědí, jak ji řešit. Kromě poradenství máme také v týmu interkulturní pracovnice, které pomáhají při komunikaci mezi úřady a migranty. Sami jsou migrantky nebo mají migrační původ a mají nejen znalost jazyka, ale i kulturních odlišností, takže dokážou předcházet případným problémům, které vznikají ze vzájemného neporozumění.

Z kterých zemí k nám lidé nejčastěji emigrují a proč?

Když v této debatě vyčleníme ze skupiny migrantů uprchlíky, tedy lidi, kteří žádají v České republice o azyl, tak jsou obecně největší skupinou Ukrajinci, kteří nejčastěji přicházejí do ČR za prací, studiem či za svými příbuznými, jsou tedy tzv. ekonomickými migranty, až na lidi z východu Ukrajiny odcházejí dobrovolně. Další velkou komunitou v ČR jsou Vietnamci, se kterými se lidé potkávají v každodenním životě.

A když do debaty zahrneme i uprchlíky?

V případě uprchlíků je to jiné. Jsou to lidé, kteří prchají ze země původu proto, že jsou pronásledováni nebo se bojí pronásledování pro svoje politické názory, rasu, národnost, příslušnost k sociální skupině (např. gayové) nebo náboženství. Dále jsou to lidé, kteří se nemohou vrátit do země původu, protože jejich život a svoboda by byly ohroženy, obvykle proto, že tam probíhá válečný konflikt. Tito lidé odcházejí ze své země, protože musí, ne proto, že chtějí. Největší skupinou žadatelů o azyl jsou Ukrajinci. Lidé z východní Ukrajiny v některých případech dostávají doplňkovou ochranu. Dále to jsou Kubánci a Syřané.

Jak funguje vaše organizace v poslední době, kdy do České republiky přichází stále více uprchlíků?

Počet uprchlíků se v ČR nijak výrazně nezvýšil. Zvýšil se pouze počet osob, které přes nás tranzitují do Německa a ti jsou zadržováni v detenčních zařízeních, takže v počtu našich klientů tuto situaci příliš nezaznamenáváme. Jednáme se Správou uprchlických zařízení, abychom mohli jezdit do detencí dělat sociální práci a poskytovat psychologické služby, zlepšit informovanost lidí, kteří tam jsou zavřeni a vysvětlovat jim situaci. Bohužel i po několika týdnech jsme se zatím nikam neposunuli.

Když pomineme takřka neměnný počet klientů SIMI, přesto musí být momentální situace náročnější už jen kvůli lidem a obrovské mediální lavině, kterou tato problematika vyvolává. Cítíte tlak i na svoji osobu?

Náročná je ta situace především z toho důvodu, že se na nás obrací mnoho lidí s nabídkami pomoci a žádostmi o informace.

Samozřejmě se snažíme působit na veřejnost, aby měla více informací a menší obavy z uprchlíků. Nadále je naší největší agendou klientská práce, ročně projde naší organizací přibližné 1500 klientů a klientek.

Kromě opravdu mnoha nabídek pomoci a podpory čelíme ale i nenávistným či nepříjemným emailům a telefonátům. Píší i lidé, kteří mají na věc jiný názor a vyjadřují ho slušně, což je samozřejmě v pořádku. Často ale očekávají, že jim na emaily budeme odpovídat. Na to však opravdu nemáme kapacitu, a pokud jim neodpovíme, tak další reakce slušná nebývá. Většina těchto mailů směřuje na mě, protože jsem vidět v médiích.  Samozřejmě není příjemné, pokud vám někdo každý den píše velmi sprosté zprávy, často vyhrožující sexuálním násilím nebo komentující, jak vypadám. Ale ono to více vypovídá o jejich životě a frustraci a je mi jich spíš líto.

ČTĚTE:  Děkujeme i těm, co nás tu v Česku nechtějí, za svůj život, vzkazují uprchlíci Hael s Mazenem

Článek je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.