Ředitel Podřipské nemocnice Tomáš Krajník: Je nenormální, že po studiu nastoupí pouze 30% absolventů

Reklama

Jak hodnotíte zdravotní péči v České republice? Na jaké je úrovni?

Zdravotní péče v České republice je na velmi dobré úrovni. V současné době je dostupná všem, navíc je bezplatná, což je unikum mezi ostatními státy! Otázkou je, jak dlouho se současnou úroveň podaří udržet, protože to bude vzhledem k nedostatku pracovníků, financí a díky dalším věcem, které situaci komplikují, stále těžší.

Myslíte, že by nemocnice měly být regulovány v poskytování péče? Jde v podstatě omezit rostoucí náklady zdravotnictví?

Regulace zdravotnictví je nezbytná, přesto růst nákladů na zdravotní péči je celosvětový a také souvisí s vyšším průměrným věkem populace. Záleží však, jaká regulace to bude. Zda ji bude vytvářet stát směrem ke zdravotnickým zařízením, nebo jestli se bude regulovat směrem k pacientům.

Domnívám se, že si žádný zdravotní systém, v žádném státě nemůže dovolit, aby si pacient udělal CT a jen tak pro svůj klid kontrolní druhé ve vedlejším zdravotnickém zařízení. V Německu, které pracuje s rozpočtem, který je mnohonásobně větší než rozpočet zdravotnictví v České republice, máte nárok na jedno vyšetření za tři čtvrtě roku a tím je to vyřízené. Zde vidím největší úniky a samozřejmě i v tom, jak je zdravotnictví financované.

Nemělo by se plošně přidávat do určitých zařízení, ale mělo by se platit za odvedenou péči. Také dotace a státní subvence deformují české zdravotnictví.

Myslíte si, že systém financování zdravotnických zařízení prostřednictvím zdravotních pojišťoven je v pořádku?

Ne, není. V současné době se hodně hovoří o problémech s nedostatkem lékařů a jako nutné řešení je navrhováno zvýšení odvodů za státní pojištěnce. Rozhodně je toto jedno z opatření, které do zdravotnictví načerpá prostředky nejrychleji, ale pokud se současně nedořeší dlouhodobě kritizovaný systém rozdílných úhrad jednotlivým zdravotnickým zařízením, půjdou tyto prostředky opět ve větší míře do těch nejlépe placených nemocnic.

Nespravedlnost s rozdílnými platbami přetrvává již řadu let, kdy jsou nastaveny různé platby nemocnicím, a neexistuje jiná cesta, než dohoda s pojišťovnou, jak tuto nespravedlnost narovnat. Narovnání ale znamená nárůst nákladů pro pojišťovnu, tak se o nějaké dohodě prakticky nedá vůbec mluvit. Je běžnou praxí, že za stejný výkon platí některé pojišťovny i o desítky procent méně než ostatní.

Například za porod se pro naši nemocnici platby mezi některými pojišťovnami liší i o 13 tisíc Kč.

Má pacient právo vybrat si zdravotnické zařízení a lékaře?

Zákon mluví jasně. Pacient má právo si vybrat svého lékaře i zdravotnické zařízení. V reálu je to ale neproveditelné. Představme si, že by všichni, kdo mají nemocné plíce, chtěli ošetřit u přednosty plicní kliniky v Praze, i když podle zákona na to právo mají. Otázkou zůstává, jestli je to stát schopen zařídit. Druhá věc je, že pacient si vybere lékaře a zařízení, ke kterému má důvěru. Měla by fungovat určitá spádovost. To znamená, že začnete ve vaší oblastní nemocnici, a pokud je případ natolik komplikovaný, že je nutno ho konzultovat s vyšším zařízením, tak je pacient přeložen do vyššího zařízení. Asi by se nemělo dít to, že pacient vyrazí rovnou ke konkrétnímu specialistovi, viz třeba právě ke zmiňovanému přednostovi plicní kliniky, protože má kašel.

Vy jste soukromá nemocnice. Pak jsou tady městské a krajské. V čem je vaše situace odlišná?

Specialitou zdravotnictví je, že trh není rovnoměrně podporován. Jsou určité výhody, kterých se nám nedostává.

Nebudu mluvit o dotacích. Nebudu mluvit o tom, že z městských rozpočtů se investuje do městských nemocnic do částí, které nikdo nekontroluje a do krajských nemocnic se investuje zase z krajských rozpočtů. V těchto případech se jedná o veřejné prostředky a jejich použití znevýhodňuje ostatní nemocnice při poskytování zdravotní péče.

To ztěžuje situaci a přístup na trh soukromým zařízením, která jsou nucená pracovat s mnohem menšími rozpočty, a přesto efektivně.

Říká se, že je nedostatek lékařů a zdravotních sester, a že čeští lékaři a sestry odcházejí do ciziny a k nám zase přicházejí odjinud z ciziny. Myslíte, že budou chybět lidé, kteří by tu práci vykonávali?

Těžko mluvit v budoucím čase. Za naše zařízení jsme rádi, že tomu nějakým způsobem předcházíme, a to tím, že se hodně věnujeme péči o zaměstnance, aby u nás byli spokojeni, protože si myslím, že finanční aspekt je jen jeden z důvodů odchodu kvalifikovaných lékařů a sester.

Naše nemocnice staví odbornost na první místo, protože pacient nejde za nemocnicí. On jde za lékařem! Snažíme se získávat odborníky, dobře je zaplatit a snažíme se, aby tady byli spokojeni. Zároveň se musí zabránit exodu lékařů do zahraničí. Je nenormální, že do nemocnice nastoupí pouze 25 až 30 % absolventů z našich vysokých škol. Nemluvě o tom, že se investuje do studia lidí, kteří pak efektivně pracují v jiné zemi, která už na tom ušetří. Dalším samostatným bodem jsou zdravotní sestry. Je nezbytně nutné zasáhnout do systému vzdělávání a do kvót sester na oddělení.

Sestra nyní potřebuje minimálně sedm let studia, aby byla schopná být samostatnou sestrou. Je nepředstavitelné, že budete mít na oddělení šest sedm magister, které budou jako sestry. Všude v zahraničí je pouze jedna sestra na stanici a zbytek je řešen asistentkami nebo pomocným personálem, který pracuje pod dozorem té sestry.

V jednom okresu dvě nemocnice. Jak žijete takhle vedle sebe?

Okresy už neexistují, každopádně my, jako podřipská nemocnice, pokrýváme asi padesátitisícovou spádovou oblast podřipska. Pacienti si svou nemocnici najdou. Servis a služby jsou kritéria, která rozhodují o tom, kam budou chodit.

V čem se odlišujete? V čem je vaše specializace?

Každá nemocnice by měla nabídnout něco, čím se odlišuje. Naše nemocnice se profiluje jako rodinná. Domnívám se, že kromě odborné věci, která by měla být nemocnicí automaticky nabízena, je důležité, jak se v ní pacient cítí, jak se k němu chová personál, případně jaká v ní panuje atmosféra.

Na co se zaměřujete, co se týče zdravotnické péče? Co je u vás základem a co nadstandardem?

Standardem je maximální kvalita lékařské i ošetřovatelské péče, kterou stále kontrolujeme. Nadstandardem potom rozumíme luxusní ubytování během hospitalizace v našich nadstandardních pokojích. Máme v zásadě čtyři lůžková oddělení. Chirurgie a traumatologie je spojena v jeden primariát. Dalším tradičním primariátem je interna. Pak máme dětské oddělení a neonatologii (v rámci probíhající rekonstrukce bude nově součástí dětské neonatologie jednotka intermediální péče) a oddělení gynekologicko-porodnické. Dále provozujeme řadu odborných ambulancí.

Naší specializací jsou mimo standardní chirurgickou operativu artroskopické operace kolen a laparoskopické operace tříselné kýly za pomoci 3D mesh síťky. V gynekologické operativě provádíme tzv. TOT pásky, které se používají při operacích střední až těžké inkontinence. Zcela vyjímečnou je operace sestupu rodidel za použití síťky nebo metoda tlumení bolesti při porodu – tzv. paracervikální blok. Za zmínku také stojí naše anesteziologicko resuscitační oddělení, které provádí metodu regionální anestezie, ale i analgezie (léčby pooperační i chronické bolesti) pomocí kombinace elektro stimulačního a ultrazvukového navádění.

Oddělení ARO navíc spojuje všechny primariáty ve zvláštní odbornosti intenzivní péče (JIP), na které se zcela zásadně podílí. Pokud jde o velké operace typu srdečních atd., je logické, že skončí ve specializovaném zařízení, a to by asi ani jinak být nemělo.

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.

ČTĚTE:  Krajský radní Stanislav Rybák: Chceme přilákat mladé lékaře a v Ústí vytvořit fakultní nemocnici

Primářka v Hornické nemocnici s poliklinikou v Bílině Alena Jelínková: Chceme získat lékaře a rozvíjet se