Ředitel pobočky Člověk v tísni v Bílině Miloš Hrubý: Problémem je nízká vzdělanost obyvatel

Miloš Hrubý. Foto: archiv SeveročeskýDeník.czMiloš Hrubý. Foto: archiv SeveročeskýDeník.cz

Bílina /VIZE PRO ÚSTECKÝ KRAJ/ – Miloš Hrubý, ředitel bílinské pobočky Člověka v tísni, sídlící v budově nedávno otevřeného Integrovaného centra prevence kriminality v rozhovoru pro SeveročeskýDeník.cz o službách centra a způsobu jejich financování.

Reklama

Bílinská pobočka Člověka v tísni se snaží bojovat se sociálními problémy, které v Bílině jsou. Které z nich volají nejvíce po řešení? Drogy, nezaměstnanost, záškoláctví, menšinové obyvatelstvo nebo jiné?

Určitě nelze vybrat pouze jeden problém. Je to v podstatě soustava na sobě závislých problémů. Můžeme sem zařadit třeba to, že město nevlastní téměř žádný bytový fond a nemá tak nad ním kontrolu. Tento bytový fond je z větší části v rukách realitních kanceláří či soukromých subjektů, kteří na tom vydělávají. Nájmy v těchto bytech jsou předražené. Vedení města však uvažuje o zpětném výkupu bytového fondu, což by mohlo tento problém částečně vyřešit.

Dalším problémem je vzdělání, respektive nízká vzdělanost. Dle nás chybí v Bílině SOU, což bylo několikrát probíráno např. na skupině vzdělávání a tento problém reflektují i ředitelky základních škol. Bylo by dobré, kdyby v Bílině nějaké učiliště bylo. Děti by nemusely na učňáky dojíždět do Mostu nebo Teplic. Právě pro tuto cílovou skupinu je to totiž finanční handicap.

Dále nízká vzdělanost. Ta ve spojení s vysokou nezaměstnaností a dluhy způsobuje, že většina osob žijících v podmínkách sociálního vyloučení se na trhu práce neuplatní. Velmi pozitivně hodnotím krok města směrem ke zřízení Odboru školství, kultury a sportu, který v Bílině citelně chyběl. A doufám, že i nadále bude fungovat platforma setkávání skupiny vzdělávání. Jsme si vědomi, že situace v Bílině není dobrá, ale věříme, že především prace s dětmi a mladeží má smysl.

S novým školním rokem přišla určitě i nová vize. Jaké motivační či preventivní programy pro děti a mládež nebo jejich rodiče bude centrum výhledově pořádat?

Základem je samozřejmě naše standardní činnost. Kromě té se vždy snažíme vymýšlet i nějaké nadstavbové, odměnové a motivační aktivity, i když ne vždy na pořádání těchto speciálních akcí máme finance. Tyto aktivity jsou určeny především klientům, kteří se na sobě snažili pracovat, zlepšili si své školní výsledky a podobně. V září jsme vyhlásili fotosoutěž „Já a moje rodina“, s mladými pojedeme na víkendový pobyt na kozí farmu a na výlet do Prahy spojený s návštěvou lanového centra. Předškolní děti čeká výlet do obory ve Mstišově, na hrad Sukoslav v Kostomlatech, navštíví hasiče či policejní stanici. Pro jejich rodiče pak bude beseda s dětským lékařem a zubařem.

Od kdy v Bílině funguje pobočka Člověk v tísni a jakým způsobem probíhal vývoj nabídky jejích služeb? Co všechno v sobě zahrnuje vaše pomoc?

Pobočka v Bílině funguje od června 2005, kdy jsme začali poskytovat terénní sociální práci. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež poskytujeme v Bílině od roku 2006, stejně jako doučování či předškolu. Postupně jsme začali realizovat také pracovní či dluhové poradenství, kariérní poradenství a workshopy pro školy.

Od března 2014, tedy před otevřením Integrovaného centra prevence,  jsme začali realizovat sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a také jsme v rámci nízkoprahového zařízení začali více pracovat s cílovou skupinou mladých lidí od 15 do 26 let. Lze tedy říci, že všechny sociální služby by fungovaly i bez nové budovy. Nicméně tyto prostory poskytování jednotlivých služeb, především pak nízkoprahu, předškoly či karierního poradenství, zkvalitnily a významně rozšířily. Se skupinou od 15 do 26 let se nám těžko pracovalo, protože ve staré budově jsme je neměli na co nalákat.

V tomto věku se s dětmi obecně pracuje hůř, což je pochopitelné. V nové budově se nám to ale daří mnohem lépe, protože tu máme i posilovnu nebo hudební místnost, což je u mladých velmi oblíbené. Také je nutné dodat, že původní záměr města byl přesunout do vedlejšího pavilonu služebnu Městské policie, což je ale závislé na finančních prostředcích.

Co si pod názvem každé ze služeb máme představit?

Terénní sociální práce pomáhá lidem starším 18ti let, kteří se ocitli v nějaké tíživé životní situaci, kterou nedokáží vyřešit. Naše pomoc je sice zdarma, nicméně klient se na řešení situace aktivně podílí, protože se musí naučit dostávat se z problémů sám nebo nejlépe už se do nich vůbec nedostávat. Sociálně aktivizační služby jsou určené pro celé rodiny s dětmi a stejně jako naše ostatní služby jsou založené na aktivním přístupu klientů.

Nízkoprahový klub slouží primárně jako nástroj i prostor pro to, aby děti a mládež trávili volný čas smysluplněji, tedy i jako určitá prevence sociálně patologických jevů. Také se jim snažíme být oporou ve složitých životních situacích, motivovat je ke studiu a pomáhat jim při vstupu na trh práce. Předškolní klub je určen pro děti, které nemají možnost navštěvovat běžnou mateřskou školu, a už z finančních důvodů nebo kvůli špatným zkušenostem. Koncept  je podobný klasické školce, ale s tím rozdílem, že pracovníci se snaží do služby více zapojit rodiče.

Naším cílem je, aby brali Předškolní klub jen jako přechodné řešení a pak děti přihlásili do klasické mateřské školy. Pokud to není možné, funguje naše předškola jako alternativa k běžné mateřské škole. Velmi se nám osvědčily adaptační dny, kdy si naše děti chodí hrát do klasických mateřských školek. Doučování v rodinách je založeno především na spolupráci s dobrovolníky, kteří jednou týdně docházejí do rodin, kde se za účasti rodiče s dítětem doučují. Zároveň se snaží naučit rodiče učit se s dítětem.

Na výstavbu dostalo město dotaci od Evropské unie. Ale co samotný chod? Všechny služby poskytujete klientům zcela zdarma. Kdo to financuje? Je v tom zainteresované i město?

Město nestojíme nic. Fungujeme ze zdrojů člověka v tísni, z dotací, ze sbírek… Předškola a doučování pak dokonce z darů z kampaně Lepší škola pro všechny, která je vyhlášená i letos a díky níž můžeme realizovat naše vzdělávací aktivity. Navíc se rozběhlo nové programové období Evropského sociálního fondu. Ale pokud bychom vyloženě chtěli mluvit o nějaké částce od města, tak neplatíme nájem. Energie ano, ale nájem ne. Jinak ale opravdu nepředpokládáme, že by nám někdy v budoucnu mělo město finančně přispívat. Patříme do Základní sítě sociálních služeb Ústeckého kraje a proto by nᚠchod měl být po celou dobu dostatečně finančně zaštítěn i bez pomoci města.

Pochlubil byste se s posledními úspěchy centra?

Těch úspěchů je samozřejmě mnoho. Například se nám povedlo zaktivizovat skupinu mladých lidí, kteří byli zapojeni do programu retrostipendií. Aby se mohli tohoto programu zúčastnit, museli splňovat několik podmínek: nejvyšší dokončené vzdělání alespoň jednoho z rodičů nesmí být vyšší než základní - tato podmínka zajišuje směřování stipendia zvolené cílové skupině, tedy dětem, kterým se doma nemusí dostávat dostatečné podpory ke studiu. Dítě si pak musí vybrat tři předměty, z kterých nesmí mít na konci roku horší známku než trojku. Taky nesmí mít žádnou neomluvenou hodinu a ne víc než, tuším, pětadvacet procent těch omluvených. Když se mu to povede, zaslouží si retrostipendium v hodnotě deseti tisíc. Ale peníze nedostane najednou, nýbrž po tisícikoruně měsíčně. Tyto peníze má využít na nákup věcí do školy. Tento program jsme zrealizovali ve spolupráci s jednou bankou, která stipendia proplácela. V roce 2014 bylo do programu zapojeno 11 mladých lidí, z nich 2 úspěšně složili maturitní zkoušky, jeden závěrečnou zkoušku a ostatní dále pokračují ve studiu.  Tito mladí lidé navíc pořádali několik akcí. Tou největší byl asi festival Tóny mládí pro základní školy. Také natočili preventivní film o dluzích Story paní Králové.

Také spolupracujete se školami a dalšími institucemi. V čem spolupráce spočívá?

Daří se nám spolupracovat s bílinskými školami, pro které pořádáme velké množství preventivních programů či workshopů. Těmi nejžádanějšími jsou C´est la vie či Šitkredit. V roce 2014 jsme pro školy připravili 36 workshopů, jichž se zúčastnilo 559 dětí a mladých lidí. Úspěch mají také protidluhové semináře, které jsme, kromě našeho zařízení, uspořádali v Pečovatelském domě v Bílině či na Městském úřadě v Dubí. Nebo jsme, ve spolupráci s ostatními členy skupiny vzdělávání, připravili metodické doporučení týkající se řešení problematiky záškoláctví či pomohli městu napsat projekt, díky němuž měly školy minulý školní rok k dispozici psychologa, speciálního pedagoga a asistenty, realizovaly diagnostiku třídních kolektivů či měly finance na další vzdělávání pedagogů.

ČTĚTE: OBRAZEM: Litvínovské sídliště Janov: Ghetto s vybydlenými paneláky

Vedoucí sociálního odboru v Roudnici Monika Legnerová: Vyloučené lokality se od sebe liší

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.

Reklama
Přidejte se k nám na Facebooku!

Hodnocení

5 hvězdiček / Hodnoceno: 5x


Přidat/zobrazit komentáře

» Další zprávy z regionu Teplicko

SŽDC opraví i severočeská nádraží SŽDC opraví i severočeská nádraží
Mladík srazil cyklistku a ujel. Ta mezitím zemřela Mladík srazil cyklistku a ujel. Ta mezitím zemřela
Teplice předčily Jihlavu, podle kouče Šmejkala měli mít v tabulce bodů více Teplice předčily Jihlavu, podle kouče Šmejkala měli mít v tabulce bodů více

Martin Fillo: Mrzí mě neproměněná šance, aspoň máme bod Martin Fillo: Mrzí mě neproměněná šance, aspoň máme bod
S Pekhartem si pořád voláme, říká Jan Vošahlík, který málem slavil titul s Jabloncem a nyní chce úspěch v Teplicích S Pekhartem si pořád voláme, říká Jan Vošahlík, který málem slavil titul s Jabloncem a nyní chce úspěch v Teplicích
David Vaněček: Proti Dukle jsme už museli uspět, což se povedlo David Vaněček: Proti Dukle jsme už museli uspět, což se povedlo


Komentáře