Ředitel Činoherního studia Jiří Trnka: Ústecké divadlo je celorepublikově známá značka

Jakou roli by mělo mít Činoherní studio pro město Ústí nad Labem, pro region a pro Českou republiku?

Divadlo má čtyřiačtyřicetiletou historii. Vždy, jak by řekl Shakespeare, bylo zrcadlem doby. To znamená, že se uměleckým způsobem vyjadřovalo k dění ve společnosti. Ať už za komunismu nebo po revoluci. Vždy to bylo divadlo progresivní, které plodilo mladé talenty.

Řada hereckých hvězd napříč všemi generacemi začínala právě v tomto divadle a ani dnes tomu není jinak. Stále tu máme skvělé herecké talenty. Divadlo bylo vždy zajímavé pro mladé lidi, vždy se neslo na vlně moderní dramatiky. Tedy toho, co je současné, co není zatuchlé, staré, ale zkrátka moderní, inovativní a co hýbe dobou.

To je přínos Činoherního studia jak pro obyvatele města Ústí nad Labem, tak pro celorepublikový záběr, protože tohle divadlo zná dnes každý v celé republice. Činoherní studio je celorepublikově známá značka.

Všichni tvrdíte, že je Činoherní studio značkou, že to je rating. Ale podle čeho tak usuzujete? Není přeceňované?

Myslím, že není, protože když se podíváte, kdo tady za poslední desítky let začínal, tak se dostanete k takovým hereckým jménům jako je třeba Karel Roden. Což je jméno světového kalibru, další je třeba Ivana Chýlková…

Dobře, ale v posledních deseti letech?

To tu začínal například Marek Taclík, Roman Zach… Prestiž divadla není minulostí, to je pořád současnost. Momentálně jsou tu v angažmá herci, kteří taky začínají být hvězdami.

Jméno Činoherního studia, jeho značka - to není žádná historie. To je současnost. Ono bylo vždy takové a pořád je takové. Je moderní.

Velká krajská města mají scény, které nedělají bulvární divadlo, ale divadlo s vysokou laťkou umělecké kvality. Zkrátka nejde jen prvoplánově o pobavení diváka, ale jde taky o to něco říct. Činoherní studio patří k tomuto typu divadel.

Bulvární divadlo si asi vždycky přitáhne větší počet diváků než tato scéna. Je pro Činoherní studio důležitý počet lidí, kteří na představení přijdou? Je důležité, zda tam přijde padesát nebo sto lidí?

Ptáte se sice dobře, ale musíte se podívat na kapacitu hlediště. To není divadlo pro pět set, šest set lidí. Od začátku tak nebylo koncipováno tímto městem. Má kapacitu sto dvacet míst. Není to velké divadlo. Jen tím, jak je postaveno, jak je koncipováno, je zřejmé, že to není divadlo zábavního typu, na které chodí stovky lidí. Už tou budovou, tím jevištěm, tím hledištěm.

Jakou roli má tedy hrát, vezmeme-li to jen v rámci České republiky?

V současné době v České republice je Činoherák jedno z nejznámějších divadel. V ratingu města Ústí nad Labem je na prvním místě Činoherní studio, protože je to značka, která toto město reprezentuje po celé republice.

Někteří novináři dokonce říkají, že pro ně bylo význačnější to, co se stalo s Činoherním studiem než oslava dvacátého pátého výročí sametové revoluce. Protože to, jak se celá země solidárně postavila za toto divadlo, ukázalo sílu společnosti ještě dvacet pět let po revoluci.

Jde o to, že divadlo je veřejná instituce placená z peněz daňových poplatníku a tudíž osobní antipatie některých politiků nemohou nebo by neměly rozhodovat o zániku veřejné instituce.

Když se na to ale podíváme z druhé strany, má město povinnost vydávat veřejné peníze na to požadované, co lidé chtějí? Ve městě je plno jiných věcí, kam je potřeba financí a Činoherní studio si nárokuje dvanáct miliónů.

Já si myslím, že dvanáct milionů je málo, protože třeba v podobném sociálním prostředí se pohybují ostravští občané a tam je podobné divadlo Aréna s podobným počtem míst a s podobným repertoárem v prostředí sociálně velice podobném a dostává od města sedmnáct milionů ročně. Čili ano, myslím, že smysl a právo tak skutečně stojí, a také si myslím, že tu odpověď dali sami občané, když bylo divadlo vyhnané pryč a oni se sami složili a umožnili provoz divadla. Opravdu si to ti občané zaplatili ze své sbírky, aby divadlo dál fungovalo. Bylo doslova a dopísmene financováno z veřejných prostředků – totiž ze sbírky. Takže občané dali jasně najevo, že chtějí, aby divadlo dál fungovalo.

Teď jste jmenovaný ředitelem příspěvkové organizace, ale dřív se přitom divadlo vstupu do příspěvkové organizace bránilo.

To není pravda. Oni se bránili vstoupit do příspěvkové organizace, protože město říkalo: „jenom někdo, ne všichni“. Teď je situace zcela jiná. Teď řeklo: „Pojďte všichni.“ To je něco úplně jiného. Tehdy říkali: „pojďte vstoupit do příspěvkové organizace, ale jen ty, ty, ty a ty už ne.“ A teď řekli: „pojďte vstoupit do příspěvkové organizace a pojďte sem všichni.“ To je zásadní rozdíl.

Jak se díváte na to, co se stalo s Činoherním studiem? Víte zhruba ty detaily?

Detaily znám poměrně přesně. Myslím si, že je chyba, když se politik snaží násilně umlčet něco, co se mu nelíbí. To není cesta. To je cesta represe, která se v dlouhodobém horizontu nikdy nikomu nevyplatí a nevyplatilo se to ani tady těm politikům, protože najednou zjistili, že je tu obrovská masa veřejného mínění, která je kvůli tomu proti nim. A možná, skoro určitě, to byl i důvod, proč neuspěli v těch konkrétních volbách. Část těch politiků je v současné době, po změnách na magistrátu, znovu u vedení města, ale toho se nebojím. Myslím, že se poučili ze svých chyb. Řekl bych, že byli tenkrát sami překvapeni silou veřejného mínění, které stojí za divadlem.

Jak bude Činoherní studio působit dál na veřejnost, aby se dozvěděla, co budete hrát za hry, abyste rozšířili základnu a nebylo to jen o tom, že sem bude chodit jen pár lidí, které to zajímá?

Především je tu nové vedení  divadla, tedy nejen já, ale i nový režisér, nová dramaturgie, vzali jsme nějaké nové herce. A já bych byl velice rád, abychom za sebou nechali celé ty, z mého pohledu trapné dva roky, které byly, řekl bych, hystericky vypjaté z obou stran. Nejen ze strany magistrátu, ale nakonec i ze strany divadla.

Jak je to s autorskými právy na divadelní hry? Je to vyřešené?

Není to ještě vyřešené. Jako příspěvková organizace jsme zaměstnali všechny, kdo z Činoheráku chtěli, ale spolek Činoherák vlastní práva ke všem inscenacím. V tomto módu dvou organizací v jednom divadle to bude fungovat až do 1. ledna 2016, kdy se spolek Činoherák přejmenuje na Hraničář. Jeho působnost zůstane v nezávislém prostoru Hraničář. Činoherní studio by pak od něj mělo odkoupit všechny inscenace. V tu chvíli bude jedno divadlo a jeden Hraničář. Budeme moci říct, že je divadlo zachráněno, funguje a k tomu máme jako bonus nezávislý prostor Hraničář.

Jak se díváte na to, když se herec propaguje sám, dává rozhovory do médií a podobně? Reaguji  tím na pana Maryška. Nemáte pocit, že poškozuje tu instituci?

Je to jeho věc, jak se prezentuje. Ale myslím si, že Činoherní studio skutečně poškodil. V jistou chvíli se totiž stal Jiří Maryško synonymem pro Činoherní studio, ale to není pravda.

Názory Činoherního studia se nikdy nekryly s názory pana Maryška. Činoherní studio je především divadlo. Byť já osobně si myslím, že je skvělý herec a mám ho tak rád, osobně s řadou jeho názorů nesouhlasím.

To je normální věc mezi lidmi. Byl prostě chyba, že Činoherní studio bylo v jistou chvíli vnímáno jako symbiotické s Jirkou Maryškem.

A co divadlo v Děčíně? Co to je za divadlo?

To je stagiona. Je to divadlo bez souboru. To znamená, že my jen zveme soubory a oni u nás hrají představení. Podle všeho je to jedno z deseti nejlepších divadel tohoto typu v republice, za což jsem, jako ředitel, velmi rád. A ve vztahu s městem nemáme naprosto žádné konflikty. Město se nám snaží vyjít vstříc. Jeho divadlo je pro něj výkladní skříň a snaží se ho všemožně podporovat. A naopak divadlo zase dělá mnoho služeb pro město. Divadlo v Děčíně funguje na velmi podobném principu jako Krušnohorské divadlo v Teplicích, ale je to u něj ještě trošku jinak, protože divadlo v Teplicích je součástí většího konglomerátu, kdežto divadlo v Děčíně existuje samo o sobě.

To znamená, že divadel s vlastním souborem v Ústeckém kraji moc není.

To není. Je tu mostecké divadlo, pak je tu jedna polosoukromá záležitost, což je Docela malé divadlo v Litvínově, samozřejmě SDOB a tím jsme výčet ukončili. Činoherní studio je 44 let skvělé severočeské činohry a té tady na Severu už opravdu moc není.

ČTĚTE:  Ředitel Kulturního střediska Ivan Dostál: V Ústí není málo kultury, ale je zde málo kulturních lidí

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.