Předseda SBD Krušnohor František Ryba: Situace v Janově se zhoršila po privatizaci městských domů

Reklama

Jaká je momentální situace na litvínovském sídlišti Janov? Byla zavedena opatření, která by situaci v Janově pomohla?

Situace na sídlišti Janov je při troše optimizmu stále stejná. Dalo by se ale také říci, že se plíživě zhoršuje. Vidíme to podle stížností bydlících a podle informací našich předsedů domů. Opatření žádná zavedena nebyla.

Pokud byste třeba očekávali po ministerských návštěvách navýšení počtu preventistů kriminality, tak byste byli zklamáni. Litvínov sice navýšil počet o osm, ale všechny preventisty umístil do města, kde převádějí děti přes přechody.

V Janově se nic nezměnilo.

Jaká je vize Janova do budoucna? Řeší ji město nějak?

Město se teď bude všude chlubit svým novým dokumentem – Strategickým plánem sociálního začleňování, ve kterém jsou zabudovány projekty za více než 355 milionů korun. Nechci se vyjadřovat k oblastem mimo bydlení, protože k tomu nejsem kompetentní, ale co se týká bydlení, tak tam je plán města pro Janov opravdu chudý.

V podstatě se smrštil na to, aby město odkoupilo tři zazděné domy od společnosti CPI-Byty a zbouralo je. Je zvláštní, proč zrovna domy od CPI-Byty. Tato společnost totiž koupila domy v Janově a po krátké době je prostě až na jeden zazdila. Teď si nadiktuje nějakou cenu, město domy koupí a zbourá. Není to divné?

Jediné, co tím ale město vyřeší, je to, že zmizí tři zazděné domy. Stav v Janově to však nijak neovlivní. Město by mělo domy revitalizovat a nějak využít, mělo by žádat o peníze, za které by domy architektonicky upravilo (snížením, vytvořením teras atd.) a mělo by do Janova začít na hezké bydlení lákat slušné lidi.

Ve strategii se vůbec nehovoří o zajištění vyklízení zaneřáděných bytů, ke kterým se jejich vlastníci neznají, ale jež devastují úroveň bydlení ostatních. Ve strategii mi chybí ale to nejzásadnější – vytvoření dostatečně kapacitního bydlení pro lidi, se kterými již nelze jakkoliv pracovat, protože to sami odmítají.

Oprava tří „domečků“ UNO opravdu nic neřeší.

Připomeňte, kdy problémy v Janově začaly?

Do roku 1989 žilo v Janově 3 – 4 % cikánů. Spolužití nějak fungovalo. Buď to byli slušní cikáni, s nimiž jsme se normálně přátelili, anebo to byli méně slušní cikáni a ty jsme dokázali zpacifikovat. Po roce 1989 se začali odstěhovávat lidé, kteří měli na zajištění lepšího bydlení, a bytů v Janově začal být nadbytek. A tak pomalu začalo přibývat i cikánů.

Situace se zhoršila po privatizaci městských domů. Ta začala v roce 1999 a pokračovala několik let. Byty různými způsoby zkupovaly realitky a začaly do nich stěhovat více a více cikánů a jiných nepřizpůsobivých. Realitky tak báječně zvládly legální obchod s chudobou.

Chudá a dlužící rodina z Prahy byla za malou odměnu vystěhována např. do Janova, kde realitka koupila „za pusinku“ byt. Za byt v Praze byl zaplacen dluh a byl prodán za miliony. To v Janově a podobných lokalitách roztočilo spirálu – kvůli špatným sousedům odcházeli ti slušní a jejich byty se prodávali dalším špatným sousedům. V roce 2008, kdy Janovem proběhla „malá občanská válka“, bylo v sídlišti přibližně již 15 % cikánů. V dnešní době se jejich počet pohybuje už nad 25 %. Situace je tak již nezvladatelná.

Jsou v Mostě byty spíše v družstevním, nebo osobním vlastnictví?

Naše družstvo působící v Mostě, Litvínově a Meziboří vlastní nebo spravuje zhruba 70 % bytového fondu, poměr družstevních bytů k vlastnickým je asi 1:2. Myslím, že i celkový poměr v Mostě bude podobný.

Například v Bílině si lidé většinu bytů převádějí do osobního vlastnictví, děje se tak momentálně i v Mostě? V čem je nevýhoda bytu v osobním vlastnictví pro bytové družstvo a pro lidi?

Kdyby média v devadesátých letech doslova neděsila občany tím, že když nebudou mít byt v osobním vlastnictví, tak je o něj někdo připraví, pak by situace tak zoufalá nebyla. Bohužel, dnes je většina bytů v osobním vlastnictví a lidé jsou tak zcela vystaveni vlivu špatně vytvořeným zákonům.

Víte, ono je rozdíl tvořit zákon pro společenství vlastníků s 8 byty v Praze, s hodnotou každého z nich 2,5 milionu. Tam mají všichni zájem o bydlení, chtějí ho mít co nejhezčí… Ale napasovat takový zákon na byty v našem regionu, kde je v domě 100 – 500 bytů a jejich tržní hodnota činí 70 až 250 tisíc (a v Janově 10 až 30 tisíc), to je nadlidský úkol. Zkuste třeba zajistit 100procentní souhlas bydlících s některými stavebními úpravami.

Zajistěte na každé shromáždění vlastníků nadpoloviční většinu bydlících atd. A ještě je tady jedna česká specialitka: v domě běžně žijí vlastníci bytů vedle družstevníků a nájemníků. Každý soudný právník si nad tímto stavem pozastaví a významně si zaťuká na čelo. Jak můžete v jednom domě pracovat se třemi právními formami bydlení?

Když si dnes lidé kupují byt, tak divně nahlížejí na „byt v družstevním vlastnictví“. Někteří ani pořádně nevědí, co to znamená. Většina si chce koupit byt v osobním vlastnictví. Co to vůbec znamená a co sebou nese označení „byt v družstevním vlastnictví“ pro potencionálního kupce, jenž by na sebe jen převedl členské právo v družstvu a nestal se skutečným majitelem? Jaké jsou zásadní výhody a nevýhody bytu v družstevním vlastnictví?

To se dá krátce jenom těžko vysvětlit. Družstevník je členem družstva, v němž má uhrazen základní členský vklad a dále má uhrazen členský podíl vztažený k bytu. On sám je nájemcem družstevního bytu a má členská práva a povinnosti člena družstva. Může kdykoliv převést svá členská práva a povinnosti za úplatu, kterou si stanoví, na kohokoliv a tím převést právo nájmu bytu. Pokud si plní všechny své družstevní povinnosti, nemůže jej z bytu nikdo dostat. Vlastník bytu musí svůj byt naproti tomu klasicky prodat. V družstevním i ve vlastnickém domě se žije podle stanov. Zde je však ten zásadní rozdíl. Vzhledem k tomu, že bytová družstva existují již více než sto let, jsou k nim platné mnohem rozumnější zákony. Žití v družstevním domě je prostě mnohem jednodušší.

V čem spočívá síla bytového družstva v Mostě?

Počátky historie Stavebního bytového družstva Krušnohor (SBD Krušnohor) se odvíjejí od roku 1967. V sedmdesátých letech se sloučila malá družstva v okrese, připojila se družstevní stabilizační výstavba a nakonec vznikl Krušnohor s 6 600 byty. Po roce 1997 se družstvo zapojilo do privatizace městských bytů v Mostě, Litvínově a Meziboří a stalo se tak majitelem a správcem cca 22 000 bytů. Jeho největší síla je v jeho velikosti. Obchodní a jiná vyjednávání se vedou pochopitelně úplně jinak se 100 byty, než s 22 000 byty. Naše velikost nám umožnila ustavit občanská sdružení, zapojit se do komunální politiky všech tří měst a hájit tam oprávněné zájmy družstevníků a vlastníků bytů. Družstvo má navíc prostředky na právníky, technické odborníky apod. a plní tak co nejlépe všechny zákony, předpisy, normy atd. Mimochodem, zkuste si někdy zjistit, jak jsou plněny například revize, bezpečnostní a požární předpisy, legislativní požadavky v malých družstvech a společenstvích vlastníků, když tam správu provádí pár amatérských nadšenců.

ČTĚTE: Obyvatel Ústeckého kraje žijících v sociálně vyloučených lokalitách stále přibývá

OBRAZEM: Litvínovské sídliště Janov: Ghetto s vybydlenými paneláky

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.