Kavárník a aktivista Ondřej Kobza: Potřebujeme od partnera vstřícnost, nové vedení Ústí nám nerozumí

Jaká byla vize, když se rodil nápad, že budete dělat piano na ulici, potom začnete dělat šachy a pak náplavky? Kde byl ten prvopočátek?

Na začátku nebyl žádný velký plán, ale vždy nějaká konkrétní situace. Na začátku jsem si otevřel malou kavárnu, která se později rozšířila o sklepní prostory, kam se vešlo už dvě stě lidí, tím pádem z toho vzniknul klub.  Pak jsme byli požádáni, abychom udělali něco v rámci akce „Zažít město jinak“. Tam jsem poprvé vytáhl piano. Ten jeden den v roce, kdy v ulici nejezdí auta, nám ta ulice připadala moc krásná. V tu chvíli člověka napadlo, že s tím chce dělat něco víc. Pak jsem spoluprovozoval bar na náplavce v Praze a tam už jsem se přesvědčil o tom, že to piano hrozně dobře funguje na lidi. Celou letní sezónu bylo venku na náplavce. Pořád tam ještě ale nebyl žádný velký plán. Člověk stále jen šel o krůček dál a dál.

Najednou jsme ale do veřejného prostoru rozmístili pět pian. Plán stále nebyl, jen zkouška, co to udělá. Třeba to za měsíc zase odvezeme a budeme mít jen dobrý pocit z vydařené akce. Ale setkali jsme se  s velkým zájmem a spoustou podporovatelů. Takže by byla škoda toho nechat. Hodně se o tom psalo a mluvilo.

Ozývali se lidé, kteří chtěli spolupracovat  a my jim radili a pomáhali například shánět piana. To už jsme kladli síť podobných lidí, kteří něco takového dělají.

Právě na tu síť se chci zeptat. Ta vznikla kdy?

Ta začala vznikat hned na začátku. Piana ve veřejném prostoru jsem začal dělat v srpnu 2013. Často se stávalo, že mi nějaká babička darovala piano a já to piano nabídl někomu, kdo to chtěl dělat, ale neměl peníze na piano. A když jsme viděli, že fungují piana, tak jsme si začali klást otázku, co dalšího bychom mohli realizovat. Tak přišly šachy, poezomaty, tančírny a náplavky. Nemáme přesný plán, ale v tuhle chvíli můžeme říct, že chceme pomoct lidem, kteří to potřebují.

A proč používáme těch pět věcí jako piana, šachy, poezomaty, tančírny a náplavky? Protože máme ověřeno, že fungují. Každá věc, každý projekt, který člověk vymyslí, nefunguje.

Může to být nákladné, lidi to nevyužijí a podobně. Není to tak, že cokoli člověk udělá a zrealizuje, bude i fungovat.

Takže teď už jste schopný lidem koncepčně poradit, jak s kterým projektem pracovat. Vy už víte, jak na to?

Ano, často stačí jen to vyhecování. My už toho máme dost za sebou, takže víme.

Už vznikla nějaká interakce od sponzorů, podnikatelských subjektů nebo jiných subjektů, kteří si uvědomili, že by na tom mohli participovat?

Takhle úplně ne. My sami na ty projekty hledáme nějaké peníze. To, o co se snažíme, je běh na dlouhou trať.

Původně jste začali v Praze na té náplavce?

Původně jsme začali v mé kavárně v Krymské ulici. Byla to malinká kavárnička v ulici, kde nebyly žádné dražší podniky. Teď je to jedna z nejzajímavějších ulic. Je tam plno drahých podniků a není to jen o té ulici, ale i o tom, že v těchto ulicích děláme několikrát do roka společné akce.

Máte tu zkušenost, že na jednom místě stačí udělat jeden prvopočáteční bod, kolem kterého se pak začne tvořit určitá komunita?

V Praze určitě. Nedokážu říct, zda by tady pomohlo pět takových věcí, takových barů. Myslím si, že v Ústí by stačilo jedno nebo dvě místa u řeky, ale nevím. Třeba by se tu uplatnilo i těch pět míst. Tohle nedokážu posoudit.

A Ústí nad Labem jste si vybrali z jakého důvodu?

Čistě ze sentimentálních, protože nám byl sympatický Martin Hausenblas, když byl náměstkem. My potřebujeme od partnera nějakou vstřícnost a u toho Martina jsme ji čekali. Mysleli jsme, že on by to posouval dál. Teď tam je ale nová primátorka a myslíme si, že jsme myšlenkově jinde. Asi by nám nerozuměla.

Mohlo se teď nastartovat něco, co se vzhledem ke změně na magistrátu nenastartovalo?

Určitě ano, ale ty věci někdy fungují bez ohledu na to, kdo vládne. Určitě je výhoda, když nám jsou politici nakloněni. Ale když už jsme se měli rozhodnout pro tři města, tak jsme se raději rozhodovali pro města, kde vidíme symboly změny a nového myšlení, než pro města, která jsou známá nějakou zatuchlostí a podobně.

Tenhle projekt je orientován na obyvatele Ústí nebo jde o snahu přitáhnout sem lidi z okolí?

Určitě na obyvatele, studenty ale i projíždějící. Věřím tomu, že když se vymyslí dobrý program, například velký koncert nějaké kapely, bude se tu hrát, tančit, pořádat salsavečírky, tak se sem budou sjíždět i lidé z okolních vesnic a měst. Ty nápady, co by se tu dalo dělat, už budou chodit sami. Nejspíš tu nějaké aktivity bude provozovat i Hraničář. Aspoň pan Karika to říkal.

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.