Jiří Hofman ze sdružení Terezín - město změny: Terezín v podstatě nemá svou historii

Co bylo podnětem k projektu Terezín – město změny, který byl a je v Terezíně realizován?

Terezín už od založení, od 18. století, byl vyprojektován jako vojenské město, jako středostavovské město pro řemeslníky a odborníky, kteří spolupracovali s armádou. Takhle to fungovalo až do dvacátého století. V devadesátých letech zažilo strašlivý šok, armáda byla pryč. Populace, služby, obchod, vše bylo nastavené na to, aby tady ti vojáci byli. Závisela na nich ekonomika a život města. Armáda spravovala tzv. erární budovy, skladiště a další.

A když v 90. letech tohle skončilo a počet obyvatel města se snížil z téměř osmi na dva tisíce, znamenalo to ekonomický i demografický propad. Od té doby se datují první myšlenky typu „co s tím?“. Byly tady i poněkud velkolepé nápady jako vybudovat obrovský evropský univerzitní kampus a jiné. Aby se využily prázdné objekty. Tohle všechno vykrystalizovalo v roce 2009 do projektu Terezín - projekt oživení historických památek, jehož nositelem je naše sdružení Terezín - město změny, které je z 50 % vlastněno Ústeckým krajem a z 50 % městem Terezín.

Cílem projektu bylo a je opravit pět objektů a vdechnout jim nový život, který už bude ale směřovaný na cestovní ruch. Terezín je nejnavštěvovanější památka v Ústeckém kraji a jednou z nejnavštěvovanějších v celé republice, ale veškerá pozornost je věnována Památníku, respektive událostem 2. světové války. Mnoho návštěvníků si třeba myslí, že Terezín postavil Adolf Hitler, aby měl kam zavřít Židy, což je samozřejmě nesmysl.

A jak to tady probíhalo během 2. světové války? Předtím, než tu byli zavření Židé, tu bydleli "normální" obyvatelé? Byli někam přemístěni?

Před Druhou světovou válkou tady žilo asi sedm, osm tisíc obyvatel. Po okupaci, než bylo rozhodnuto o vytvoření ghetta, tu chvíli byla německá posádka. Chvilku tu žili obyvatelé Terezína a Židé souběžně, a to tak, že Židé žili v kasárenských budovách a ve skladištích a obyvatelstvo pořád ve svých domech. Posléze bylo veškeré civilní obyvatelstvo vystěhované do prázdných domů a z Terezína vzniklo ghetto. Židé tu žili v několikanásobném množství, než na jaké bylo město projektované. Bylo jich tady přinejmenším desítky tisíc. Takže Židé ani tak nebyli v té Malé pevnosti, jak si mnozí myslí, i když tam samozřejmě taky, ale hlavně byli koncentrováni ve městě. Dnes je to v povědomí lidí spíš obráceně. Lidé si myslí, že Židé byli na Malé pevnosti a co bylo ve městě, si neumí představit.

Co je na historii Terezína tak zajímavého, pomineme-li události Druhé světové války?

Je tady mnohem delší bohatá historie města a pevnosti, která oproti jiným městům není zmapovaná. Terezín v podstatě nemá svou historii. V literatuře jsou dodneška jen velmi obecné informace, ale ne historie. Archivní materiály existují a mimo jiné jsou uloženy ve Vojenském historickém ústavu. Je toho čtyři sta nezpracovaných kartónů plus několik set až tisíc kusů plánů a map. Všechno to jsou zajímavé věci, kterými se teprve začínáme postupně prokousávat. Terezín skrývá neskutečné množství tajemství, o kterých třeba ještě vůbec nevíme, že tam jsou. Město je zajímavé také z hlediska technologického řešení. Je postaveno na zelené louce. Byly tady dvě vesnice: Kopisty a Trávčice a jen močály. Vesnice byly zbourané, přestěhované a poté, uprostřed močálů, kolem řeky Ohře, byla postavena úplně nová pevnost.

Vás projekt má tedy připomínat tu „jinou“ historii Terezína, než jakou všichni znají. V čem tkví hlavní vize? Jakým způsobem jste to realizovali a realizujete?

V rámci tohoto projektu se opravilo pět budov v Terezíně. Dělostřelecká kasárna, Jízdárna, Kavalír 2, Retranchement 5 a oklí Litoměřické brány. Každý objekt má svůj účel. Nejdřív se zprovoznila jízdárna. Ta byla dokončená  na podzim roku 2013. Za vojáků tam byla opravárenská dílna, ale dneska jsme jí vrátili původní účel. Dnes je tam drobná expozice koní, jen taková informativní, abychom ukázali, jak to s těmi koňmi v Terezíně bylo, jaké byly druhy tehdejší vojenské jízdy a podobně. Jinak funguje v původním účelu. Jezdí a cvičí se tam s koňmi. Kupodivu, to jsme nečekali, tak je hodně oblíbená u pejskařů, kteří tam chodí ještě víc než koně. Cvičí tam psi. Je to krásná krytá plocha, která se dá využít víceúčelově. Funguje i jako multifunkční hala pro koncerty, divadelní představení a podobně. Za Ústecký kraj vyhrála první místo za nejlépe opravenou památku a celorepublikově byla snad čtvrtá.

Dnes se dost sází na zážitky, ať už v gastronomii nebo v jiných odvětvích. Cítíte to také tak, že je to trend, který táhne lidi? Sázíte na to?

Určitě ano. Třeba kasárna v Kavalíru 2, to bude průřez bydlení vojáků. Vybavíme to tak, aby to vypadalo, že vojáci odešli právě před pěti minutami. Bude tam spousta různého nepořádku na stole a podobně. A samotní vojáci budou vyprávět zážitky. Chceme, aby to byla hodně dotyková, zážitková expozice. Cílíme tímto směrem. A Litoměřická brána s okolím je sice jen doplňková část, ale zase tu vojáci předvádí, jak se dříve jedlo nebo spalo. Dělají ukázky. Oživují to.

Máte na výstavy odborníky, kteří se zabývají právě trendy nového výstavnictví?

My nejsme muzeum jako klasická muzejní instituce. Všechno děláme, dá se říct, pod městem a vše si děláme sami. Objíždíme jiná muzea, třeba v zahraničí a podobně, máme nějaké své nápady, a pak to dáváme dohromady a snažíme se o realizaci. A vychází nám z toho zajímavé věci.

Teď, po tom, co jste velkou část budov již zrekonstruovali, co bude dál? Jsou tu ještě další budovy, ty budete také rekonstruovat? Nebo máte jiné plány?

Skončili jsme tzv. realizační fázi. To je budování a nakupování. Teď nám začíná provozní fáze, která potrvá pět let. Musíme splnit určitou návštěvnost, ke které jsme se my a naši partneři zavázali. Co se týče cestovního ruchu a propagace Terezína, tak tyhle věci děláme ve spolupráci s městem, protože jsme městem a také Ústeckým krajem založeni. Teď jsme měli nebo máme opravit tyto objekty, ale ještě zbývá pár, které by si také zasloužili rekonstrukci.

Co je největší komplikací při takovém projektu?

První komplikací je najít využití. Peníze se většinou někde seženou, ale najít pro to využití, je větší problém. Momentálně se snažíme najít vhodný účel pro Wieserův dům, což byla nejvýstavnější budova v Terezíně. Ale ještě horší je najít využití u dalšíchobjektů, což je stará nemocnice, Zbrojnice, Proviantní sklad a ještě hůře pak u Velkých pěchotní (Žižkových) kasáren. To je totiž třípatrová budova s obrovskými prostory. U takových objektů je to komplikovanější, protože co tam chcete vytvořit, v takovém ohromném komplexu...

Je problém do Terezína přilákat lidi? Jak je sem chcete přitáhnout na tyto expozice?

Jsou pro nás dvě cesty. První cesta je využít toho, že Terezín má asi čtvrt milionovou návštěvnost, což jsou z devadesáti procent cizinci a z větší části také školy. Druhá možnost je nalákat přespolní návštěvníky a ukázat jim, že Terezín není jenom koncentrační tábor. Dostat to lidem do hlav, což je těžké. Ale třeba na Josefínské slavnosti máme dobré ohlasy. Spousta lidí pochvalně kvitovala, že se s Terezínem dělá něco jiného, než že se spojuje s ghettem.

Budete využívat také nějaké formy propagace?

Propagaci připravujeme na příští rok. Spolupracujeme s destinačními agenturami, hlavně s Českým středohořím. Navázali jsme kontakt s CzechTourismem a s dalšími agenturami. Také na příští sezónu připravujeme letáky, pro školy připravujeme různé nabídky a zvýhodněné balíčky.

Jak hodnotíte cestovní ruch v Terezíně? Je tu vyžití na celodenní nebo dokonce na vícedenní výlet?

Zatím nejsme schopni udělat celodenní program. Jsme schopni sestavit nevšední polodenní program. A pak je zde samozřejmě ještě možnost navštívit Památník Terezín... Ale problémem je i to, že Terezín nemá dostatečnou ubytovací nebo stravovací kapacitu, takže o nějakém několikadenním výletu nemůže být moc řeč.

My bychom potřebovali, aby bylo v Terezíně více služeb, jako jsou restaurace, hotely. Ale točíme se trochu v kruhu, protože si tu nikdo neotevře podnik, dokud se to tu nerozjede a naopak, nerozjede se to tu, dokud tu nebude více služeb pro lidi. To chceme řešit tím, že se napojíme na širší síť okolních destinací.

I z hlediska informačního centra, které mám na starosti. Aby tam neleželi jenom informace o Terezíně, ale i z okolí, takže z Litoměřic, Libochovic, případně Lovosic. Ale samozřejmě chceme, aby to fungovalo i obráceně. Pro lidi to bude atraktivní v tom, že si mohou udělat dopoledne v Terezíně, ale odpoledne třeba v Libochovicích a tím pokryjí a využijí celý den.

ČTĚTE:  Diskusní salon: Cestovní ruch a turismus na Litoměřicku a Podřipsku

Diskusní salon: Jak zintenzivnit propagaci cestovního ruchu na Litoměřicku a Podřipsku

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.