Jednatel Zahrady Čech Lukas Wünsch: Výstaviště není jen Litoměřic, ale celého regionu i kraje

Reklama

Jaká je vize současného provozovatele výstaviště Zahrada Čech?

Mohu mluvit za město, neboť jsme polovičním majitelem společnosti Zahrada Čech s.r.o. Tím druhým je soukromník. Pokud budu říkat vize, tak budou z pohledu města Litoměřice a označme ji slovem sociální, nikoliv podnikatelská. Domluvil jsem se s druhým jednatelem, panem Skřivánkem, že budu nabízet projekty, které spíše „požírají“ peníze a jsou hlavně pro lidi. A on zase bude podnikatel, který chce, aby každá akce vydělávala. V současnosti je vnímána především veřejností podzimní Výstava Zahrada Čech a ostatní už méně. Rozdělím to tedy na dva kroky.

Tradice výstavnictví kdysi začala jen jednou výstavou Zahrada Čech ročně. Kvůli ní se postavilo výstaviště, kde se celý rok nedělo vůbec nic. Byla jen desetidenní Výstava Zahrada Čech. Přesto ta tradice vznikla.

Vždycky se říká: Jo, to tenkrát! Kdybychom to dělali přesně jako v minulosti, stačila by jen jedna akce. Jenže už bychom byli kritizovaní, co děláme pro rozvoj. Tenkrát si tuto otázku nikdo nepokládal. Pak se začala dělat jarní Tržnice Zahrady Čech. Postupně se to rozšiřuje. A za druhé: Říká se, že mezitím se nic neděje. To je ale velký omyl!

Výstaviště Zahrada Čech je letní výstaviště, kde není zateplení pavilonů. Nejen to minulé, ale všechna předchozí vedení města výstaviště zanedbávala. Z ekonomického hlediska je vhodné výstaviště provozovat, když je teplo, nemusí se vytápět.

Původně jsem si myslel, že jsou dvě výstavy – jarní a podzimní výstava Zahrada Čech a kde jsou ostatní dny? Odečtěme studenou sezónu od listopadu do března a zbývá nám 190 dnů. A v nich proběhne 14 akcí, které jsou v kalendáři a mezitím jsou i menší akce, o kterých se nepíše. Když si uvědomíte, že se menší výstavy připravují dva až čtyři dny, výstava proběhne tři dny a pak se zase vše likviduje. V teplé sezóně výstaviště žije.

Co je tedy vaším cílem?

Nechci samozřejmě říkat, že by výstaviště žilo neustále. To není pravda. Jsou dny k dispozici, kdy lidé z města tam mohou chodit. Budu prosazovat, aby výstaviště bylo veřejnosti otevřené. A byla možnost tam vůbec něco dělat.

První, co je potřeba, je realizace kamerového systému. Lidé kradou. Ptal jsem se, proč už to dávno nebylo otevřené. Odpověď zněla: Zkusili jsme to a zmizelo nám tolik věcí… Jestliže někdo kritizuje, proč se po výstavišti nemůžeme projít, jen tak, ne na výstavu, odpověď je jednoduchá. Někdo je schopen to tam rozkrást.

Pravidelně večer kontrolujeme výstaviště a občas i voláme městskou policii, neboť vyháníme lidi, kteří tam dělají co nemají. Na kamerovém systému se nyní pracuje, starý zničil blesk. Cílem je, aby 24 hodin tam nemusela být městská policie či bezpečnostní agentura. Pak jsou konkrétní věci, o kterých se můžeme bavit. Nové povrchy, aby lidé mohli jezdit na bruslích. Je tam dětské hřiště, které sice není nijak významně velké, ale je hezké. Myslím si, že pro dvacet třicet dětí kapacitně stačí. Máme domluvené s místními živnostníky dílčí věci. Třeba kavárna ve stromech. Už z názvu lze tušit o co jde. Udělá se pěkná podesta, lidé jsou trochu blíž ke koruně stromu.

Mimochodem dobrou zkušeností z posledních výstav je, že vystavovatelé mezi ukázkami pro návštěvníky čile obchodují mezi sebou a uzavírají kontrakty třeba na celý rok. To je příklad z výstavy Bydlení a relaxu. Inspiruje mě to k zaměření se i na kontraktační výstavy pro obchodníky a byznysmeny.

Rozdělme to, co by mělo být výstaviště pro místní obyvatele Litoměřic a pro lidi odjinud? Třeba Flora Olomouc se odehrává v parku v centru města, takže prostor žije po celý rok. Zatímco v Litoměřicích je výstaviště na okraji města. A je problematické se tam dostat. Kdy už konečně se bude naplňovat vize, aby výstaviště bylo otevřeno a bylo jakousi zábavnou zónou pro místní lidi?

Závisí to i na instalaci kamerového systému. Není to otázka konkrétního data. Není to o tom, že vezmu někde nějaké peníze, nasypu je tam. Protože peníze nejsou, je nutné postupovat krok za krokem.

A jakou roli by výstaviště mělo hrát pro lidi mimo Litoměřice? Ať se jedná o turistu, o občana Ústeckého kraje, o lidi z delších vzdáleností Česka. Tito lidé asi budou vážit cestu kvůli Zahradě Čech, ale už méně kvůli ostatním výstavám…

Nejspíše asi ano. Mimochodem, Lovosice mají hezké nábřeží, byl jsem tam bruslit, ale nemyslím si, že bych tam znovu jel. Už je to pro mě z ruky. Ano, jestli v cizím městě bude výstava, která mě osloví, asi tam pojedu. Ale když si přečtu, že je někde v jiném městě výstaviště otevřeno i mimo výstavu pro kohokoliv, tak tam nepojedu.

A když to omezíme na návštěvníky cílených výstav? Asi cítíte, že je tu Zahrada Čech jako top výstava a pak zbytek, o který není až tak velký zájem ze strany lidí, kteří jsou z delší dálky.

Jednoznačně je zapotřebí dohnat, že Zahrada Čech není jen značka Litoměřic, ale minimálně Litoměřicka. Nějakého regionu přilehlých obcí. Když v Praze řeknu, že jsem z Litoměřic, vzpomenou si na Zahradu Čech a řeknou mi, ať jim přivezu meruňky. Ale v Litoměřicích žádné meruňky ani jablka nepěstujeme. To je vše z okolních obcí. I vystavovatelé jsou z okolí a ne přímo jen z Litoměřic.

Určitě minimálně z pohledu Ústeckého kraje je nutné značku Zahrada Čech více propagovat. Je nutné uznat, že celorepubliková značka to není, takže aspoň z pohledu kraje ji musíme více propagovat.

A je ambicí ji celorepublikovou udělat?

Jeden můj známý říká, že je lepší vše dělat krok za krokem. Pokud se nám ji podaří pevně zakotvit v Ústeckém kraji, že je něco jako Zahrada Čech a v momentě, kdy jim nabídnu spolupráci v tom smyslu, že kraj vezme za své regionální značky, což Zahrada Čech rozhodně je a Litoměřicko zaujímá významnou plochu kraje – podpoří výstavnictví a cestovní ruch. Dnes ta značka rozhodně krajskou není. Je značkou okresu Litoměřice, ale není významně podporována krajskými institucemi.

Jste tedy ve fázi, kdy tato značka ani po těch letech co existuje, není celokrajskou značkou? Aby lidé z Chomutova, z Mostu si řekli, pojedeme do Litoměřic?

Co se týče lidí jako jednotlivců, tak ano. Vezmou auto a přijedou odkudkoliv. Já mám ale namysli spolupráci s institucemi. Osobně ji vnímám jako nedostatečnou.

Spolupráce institucí jako je Zahrada Čech a Ústecký kraj je na velmi nízké úrovni a měla by být větší. Tím můžeme přilákat více turistů, neboť kraj kope za své projekty i v rámci dalších krajů i při spolupráci se Saskem. Na Moravě se jezdí za vínem, tady se může jezdit za jablky, za meruňkami.

Zkuste to více přiblížit. Značka by se dala více propagovat v rámci regionu a díky tomu by to lépe pomohlo i samotnému výstavišti?

Ano. Protože ta značka je města Litoměřice, mohly by veřejnoprávní instituce lépe navazovat spolupráci.

Budete se tedy pokoušet tyto instituce přesvědčit?

Už to dělám. Všechno je ale těžké. Vždycky se snadněji najdou lidé, kteří jsou proti než pro. S touto myšlenkou jsem však zatím nikde moc nenarazil. Líbí se. Na městě se líbí i u okolních obcí.

A jak byste si to konkrétně představoval?

Vnímám to takto:

Kdybych byl starostou malé obce, kde pěstujeme jablka a vystavujeme je na výstavišti a najednou někdo přijde a řekne: Vy u nás vystavujete a v rámci republiky vás nikdo nezná, pojďme se sdružit do regionu Zahrady Čech. My vám tu značku propůjčíme i na hlavičkové papíry, protože my vás považujeme za tu Zahradu Čech.

My jsme výstaviště, my jsme organizátoři. Ale vy jste vystavovatelé – my jsme jeden tým.  Myslím si, že se jim to bude líbit. Ono to fakticky tak je, jenže zatím to nikdo nahlas neřekl, že oni jsou ta Zahrada Čech.

Takže Zahrada Čech nejsou jen Litoměřice?

Nejsou. To není 26 tisíc obyvatel. To je region okolo 100 tisíc lidí. Ne kružítkem na mapě. To není okres Litoměřice, ani to není do 10 kilometrů od Litoměřic. Je to o oblastech. Je nutné vytipovat obce, což je snadné. Stačí se podívat do seznamu vystavovatelů a ty obce, ze kterých jsou, oslovit. To bude první fáze.

Zkuste přece jen přiblížit tu představu, jak by to mělo vypadat?

Jako to je na jižní Moravě, kam se jezdí za vínem. Tady by se jezdilo za jablky, za meruňkami apod. Turista dostane do ruky materiál, ve kterém dostane seznam obcí a lokalit, kde se co pěstuje. Přijede do dané obce a dostane ochutnávku.

Takže něco ve stylu turistiky Dolního Rakouska a Horního Rakouska, kde jsou u hranic s jižní Moravou a Jihočeským krajem oblasti jako Mostviertel, Weinviertel?

Něco podobného. Řekne se lidem, ať jedou do Žernosek pro víno, do Travčic pro okurky, do Doksan pro jahody, do Polep pro brambory, do Ploskovic pro jablka. V sezóně vám dají ochutnat, můžete si to hned koupit. Řekl bych příklad v Německu – Spreewald. Okurková oblast. Mají na tom obrovský byznys. Udělejme to také.

ČTĚTE:  Diskusní salon: Cestovní ruch a turismus na Litoměřicku a Podřipsku

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.