Házenkář Vladimír Šuma: Úroveň české házené na mezinárodní scéně výrazně klesá

Vladimír Šuma. Foto: archiv V. Šumy
Vladimír Šuma. Foto: archiv V. Šumy

LOVOSICE /VIZE PRO ÚSTECKÝ KRAJ/ - Čtyřikrát získal titul Mistra republiky, 125 krát reprezentoval ČR a hrál 1. Bundesligu v Německu. Vladimír Šuma patří mezi úspěšné házenkáře, naposledy trénoval Lovce v Lovosicích. V rozhovoru pro SeveročeskýDeník.cz hovoří o situaci v české házené i o své nové roli politika, je místostarostou za ANO v Lovosicích.

Reklama

Jaká je pozice házené v České republice?

Domnívám se, že házená je bohužel jeden z těch sportů, který v současné době není na takové úrovni popularity jako v minulosti. Bohužel musím také konstatovat, ne že bychom se řítili, ale pozvolna upadáme ve srovnání s házenkářskými velmocemi, jako je Dánsko, Německo, Francie, k nimž jsme před patnácti lety patřili. Patřili jsme do toho lepšího světového průměru. Šampionáty byly většinou zakončovány šestou až osmou příčkou, což ještě bylo velice pozitivní na to, jaká jsme zemička, a kolik máme sportovních odvětví jako hokej, fotbal. Ohromný nárůst po revoluci zaznamenal basketbal a v současné době také florbal. Ale když se budeme bavit čistě o házené, tak si myslím a dovoluji si tvrdit, že se pozvolna posouváme z kopce dolů kvalitou a vůbec úspěchem na mezinárodní scéně.

Čím je to způsobeno? Mluvil jste o časovém období deseti patnácti let.

Jedním z problémů byl předčasný odchod mladých talentovaných hráčů do podřadných soutěží. Ale tou důležitou věcí, a to v každém sportovním odvětví, jsou finanční prostředky. Myslím, že v naší republice není do sportu vkládáno tolik, abychom se mohli pohybovat na takové úrovni jako v minulosti. Dříve byla sportovní centra, která byla dotovaná státem. To příslušelo oddílu, který disponoval všemi mládežnickými složkami a všemi týmy. Není žádným tajemstvím, že do roku 1989 byl sport podporovaný sedmi miliardami ročně. V současné době jsme na polovině. To se musí někde odrazit. Právě, že to začíná v těch mládežnických kategoriích. Je potřeba zaplatit kvalitní trenéry a snažit se podporovat sport už od samého počátku. Vytvářet sportovní centra, protože kluby v současné době nedisponují takovými finančními prostředky, aby mohly samy zaplatit trenéry a navíc ještě hrát vrcholovou házenou v mužích. Samozřejmě ti muži, to je takový vrchol té celé pyramidy. Ale mělo by se především začínat u mládeže, protože právě z té mládeže potom vyrostou špičkoví hráči.

Jak jste se dostal k házené?

Vyzkoušel jsem asi všechno. Zkoušel jsem hokej i fotbal. Na školách se dělaly pravidelně nábory. Díky tomu jsem k tomu přišel, a pak se zjistilo, že jsem levoruký, což bylo velmi pozitivní právě pro házenou, protože leváků je málo. Postupem času se u mě objevil i určitý talent pro kolektivní sporty. A já jsem v sobě ještě našel chu ten talent rozvíjet, což bylo velmi důležité pro další sportovní vývoj.

Kde se to vzalo, že zrovna v Lovosicích bude házená?

V Lovosicích má házená dlouhou historii. Ještě za Československa se tu hrála nejvyšší československá soutěž. Když se rozdělila republika, tak Lovosice šly do první ligy. Teď nevím, v jakém roce se podařilo postoupit do nejvyšší házenkářské soutěže. Dřív v Lovosicích údajně hrávaly i ženy. Lovosice se zkrátka už odjakživa spojují s házenou.

Říkal jste, že tohle je nejvyšší česká soutěž a je v tom málo peněz, a že hráči odcházeli do ciziny, ale do nižších lig, ne do těch vyšších.

Je to tak. Když jsem v devatenácti přišel do národního týmu, tenkrát mě trenér, pan Vícha kvůli zranění Libora Sovadiny povolal jako náhradníka, tak v tu dobu se do zahraničních klubů chodilo téměř výhradně do Německa do nejvyšších soutěží a byl povolen pouze jeden cizinec do první Bundesligy ze zemí, které nebyly v EU.

Dříve se jádro národního týmu skládalo především z hráčů domácí soutěže, které bylo doplněno hráči působícími v zahraničních klubech (krajánky). V současné době je tomu naopak.

Na šampionáty se odjíždělo v šestnácti lidech. Z toho bylo čtyři pět hráčů, kteří hráli nejvyšší soutěže v zahraničí, tedy v Německu.  Když jsem odcházel do Německa, to byl rok 1996, šel jsem tam jen na základě toho, že povolili druhého cizince do jednoho klubu ze zemí, které nebyly v Evropské unii. Díky tomu jsem se tam dostal.

Při vstupu České republiky do EU se odcházelo ve velkém. A proto ty podřadné soutěže. Německé kluby si mohly nabírat hráče z bývalých států socialistického bloku v neomezeném počtu. To je taky důvod, proč klesla úroveň házené v naší republice.

Jakmile se tady objevil nějaký kvalitní hráč, v raném věku odešel. Já jsem odcházel v šestadvaceti, a to už jsem měl odehrané dvě mistrovství světa a jedno mistrovství Evropy, takže jsem byl připravený. Tady se objeví mladý  talent a odchází do podřadných německých soutěží, do čtvrté páté německé ligy. Jenom s vidinou, že si ke své práci vydělají nějaké euro navíc. Samozřejmě je to vždycky asi víc, než by to bylo v naší republice.

Takže když jste chtěl udělat nějakou kariéru v házené, tak to bylo dost striktní a potřeboval jste k tomu i štěstí.

Všechno je o štěstí, o zdravotním stavu a samozřejmě člověk musí umět hrát. Ale mít štěstí je nejen ve sportu velmi důležitá věc, kterou člověk musí mít. Já zatím, co se týče házené, byl vždy ve správný čas na správném místě. To je právě to štěstí. Za své výkony jsem byl i několikrát ohodnocen jak v domácí soutěži, tak i na mezinárodní scéně a právě to mě nutilo pořád na sobě makat. Získal jsem čtyřikrát titul Mistra republiky, 125 krát jsem reprezentoval ČR a hrál jsem 1. Bundesligu v Německu. Takže celková spokojenost. Já se nikdy nepovažoval za světovou špičku, ale patřil jsem k lepšímu světovému průměru, což mě uspokojovalo a dělal jsem pro to maximum.

Jaký je dneska život házenkářů. Jsou profesionálové?

Já nevím, jak to vypadá v České republice, jestli vůbec jsou týmy, které mají k dispozici profesionální podmínky pro všechny hráče kádru. V Lovosicích ne. Všichni mají zaměstnání nebo jsou studenti a házená je spíš koníčkem ve volném čase. Určitá odměna za to je, ale nedá se to srovnávat s jinými týmy. Nicméně je to samozřejmě mnohem t잚í, než se házené věnovat profesionálně, protože pokud má člověk sedět někde od rána od sedmi do pěti do večera v práci, a pak hrát, tak tělo není odpočaté a připravené podat stoprocentní výkon. Je to těžké. Protože jsem sám zažil možnost sportem se živit, tak smekám před těmi, kteří to dělají v takovýchto podmínkách. Dvacet let jsem měl tu možnost věnovat se profesionálně pouze házené. Byl jsem jeden z těch, který měl to štěstí a mohl se věnovat plně jen sportu, který živil mě i moji rodinu. A právě pro zlepšení finanční situace a kvalitu soutěže jsem udělal z mého pohledu ten správný krok odchodem do zahraničí. V Německu se můj pobyt protáhl na 13 let.

Jaké je postavení házené v Německu?

Házená je v Německu druhým nejpopulárnějším sportem za fotbalem, což je znát i na návštěvnosti. Vkládají se do ní úplně jiné finanční prostředky. Firmy podporují sportovní kluby více než v České republice, což je dáno nejen větším zájmem toto sportovní odvětví, ale i odlišným daňovým zákonem, který právě dává možnost firmám podporovat sport.

Je to v házené tak, že jste napřed hráčem, pak se stanete trenérem?

Není pravidlem, že kvalitní hráč je kvalitním trenérem a není pravidlem, že dobrý trenér je zároveň dobrým hráčem. Někdy je to tak, že i z nekvalitního hráče je výborný trenér a naopak. Není pravidlem, že z dobrého hráče, bude dobrý trenér, který dokáže na mužstvo přenést své požadavky.

Uvažujete, že byste po tom všem byl funkcionář? Momentálně jste trenérem.

To je takový přirozený vývoj. Funkcionáři jsou všichni volení. Já do toho nevidím, a ani do toho nechci vidět, protože nejsem fanouškem naší svazové politiky. Zatím jsem neuvažoval o tom, jestli bych se chtěl někdy zapojit. Samozřejmě to není vyloučené. V současné době jsem přerušil práci na postu trenéra a věnuji se čistě mému zaměstnání. Mám za sebou první rok studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu, kde se připravuji na trenérskou A licenci. Myslím si, že nejdůležitější je takový ten přirozený vývoj. Hrnout se někam, když neznám všechny záležitosti a zákoutí a všechno, co bych měl znát, abych mohl toho funkcionáře dělat, to ne. On ho může dělat každý, ale když se k něčemu rozhodnu, tak bych to chtěl dělat dobře a naplno. A dělat věci, o kterých budu přesvědčen, že jsou správně. Proto o tom zatím neuvažuj.

Momentálně jste ale místostarostou, což je politika. Jaké to je být sportovec a najednou politik? Co vás k tomu přivedlo?

Přivedla mě k tomu nespokojenost a ústní lidová slovesnost, která kolovala Lovosicemi. Zarážely mě takové ty restaurační polopravdy, které jsem slýchával o tom, co se ve městě děje a jak se zachází s veřejnými prostředky. Jak říkám, byly to pouze nepodložené řeči, ale mně se to nelíbilo, protože se považuji za jeden z článků Lovosic. Vyrůstal jsem zde odmalička a tohle se mi zkrátka příčilo.

Když jsem šel do komunální politiky, nečekal jsem ve výsledku tak jednoznačný úspěch našeho hnutí. A už vůbec jsem nepřemýšlel, že bych se mohl dostat na pozici místostarosty. V házené jsem reprezentoval Československo, později Českou republiku a samozřejmě Lovosice a říkal jsem si, že by mi lidé mohli věřit, pokud se rozhodnu kandidovat v komunálních volbách. Vždy jsem byl hrdý na to, že jsem Lovosičan.

Reprezentoval jsem je. Házená v Lovosicích mě naučila disciplíny, ohleduplnosti, respektu k ostatním členům týmu a okolí. V současné době reprezentuji město v jiné pozici. Post místostarosty je pro mě výzvou. Je příjemné mluvit s lidmi, které denně potkávám v ulicích, nejen o problémech ve městě, ale i naslouchat jejich myšlenkám a nápadům, jak a kam bychom měli  Lovosice posouvat.

Byl jste trenérem, nad vámi je sportovní ředitel a zároveň máte hráče a všichni jste v jiném politickém dresu. V týmu máte nějakou hierarchii, ale pak se střetáváte v politice.

Politiku s házenou jsme nespojovali. To, že se střetáváme a různé politické strany mají různé názory, to tak prostě bývá. Házená a politika, to nespojuji a nevnímám to tak.

Co si myslíte o vytváření hvězd? Tedy o marketingu, když se ze sportovce dělá hvězda?

Je to velmi důležité. Jednak je v tom marketing, peníze. A jednak, když je nějaký nábor ve škole a pošleme tam takovou hvězdu, tak je to znát, protože on je pro ně vzorem a vzor láká. Každý z těch malých dětí by pak chtěl být jako on, a to nemluvím jen o házené ale o sportech celkově. Tím se zamezuje užívání drog, tomu, aby si děti vytvářely skupinky, někde něco zničili, nebo ukradli, všem těmto problémům, protože budou zaměstnaní sportem. Zároveň ulevíme rodičům, kteří někdy nemají dostatek času se dětem plně věnovat, protože jsou pracovně vytíženi. Sport dá dětem a mládeži smysluplnou náplň dne, naučí je disciplíny a chování v týmu a oni tak volný čas netráví na ulici mezi paneláky. A to, že je k tomu sportovní hvězda vlastně přiláká, je významné plus.

To znamená, že házená v Lovosicích bude celkově více rozvíjet aktivitu dětí?

Ano. Tu rozvíjíme už teď. Spolupracujeme se školkami, s dětmi předškolního věku, aby se zapojovaly. Chceme děti vést správným směrem. Ony můžou dělat tři roky házenou, a pak se přesunout na jiné sportovní odvětví. Ale je důležité, že děti mají určitou povinnost už v takto raném věku a nedáme jim čas na to, mít nějaké nekalé záliby. Ve sportu se navíc naučí disciplíně a plnění svých povinností.

Házená je fenomén jen pro město nebo je tu nějaká ambice přitáhnout děti i ze sousedních Litoměřic nebo z okolí? Má házená ambici, že by mohla být hlavním top sportem tohoto regionu?

Pokoušíme se o to. Vy jste jmenoval právě Litoměřice, kde se házená vyučuje na jedné ze základních škol, ale domnívám se, že tam si zase sportovní odvětví hlídají své děti. Tam je basketbal, lední hokej, fotbal. Samozřejmě to zkoušíme. Ale říkám, okolní města si spíš děti pohlídají. A přece jenom je to pořád dojíždění. I když je to kousek, tak rodič si pro své dítě raději najde sport ve svém městě.

SOUVISEJÍCÍ: VIDEO: Manažer FK Ústí Petr Heidenreich o vizích ústeckého fotbalu

VIDEO: Manažer BK Sluneta TomᚠHrubý o vizích ústeckého basketbalu

Jan Klobouček z marketingu HC Verva Litvínov: Týmy se teprve sportovnímu marketingu učí

Ředitel fotbalového Ústí Petr Heidenreich: Věříme, že ekonomika Ústeckého kraje má potenciál

Manažer Miroslav Přikryl o klubu ústeckých volejbalistů: Chybí nám generální sponzor, rádi ho přivítáme

Trenér hokejové Kadaně Jaroslav Beck: Jsme chomutovskou farmou se vším všudy

Generální manažer BK Sluneta TomᚠHrubý: Renomé basketbalu v Ústí stoupá

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.

Reklama

Hodnocení

4.33 hvězdiček / Hodnoceno: 6x


Přidat/zobrazit komentáře

Komentáře