Házenkář Vladimír uma: Úroveň české házené na mezinárodní scéně výrazně klesá
LOVOSICE /VIZE PRO ÚSTECKÝ KRAJ/ - Čtyřikrát získal titul Mistra republiky, 125 krát reprezentoval ČR a hrál 1. Bundesligu v Německu. Vladimír uma patří mezi úspěné házenkáře, naposledy trénoval Lovce v Lovosicích. V rozhovoru pro SeveročeskýDeník.cz hovoří o situaci v české házené i o své nové roli politika, je místostarostou za ANO v Lovosicích.
Jaká je pozice házené v České republice?
Domnívám se, e házená je bohuel jeden z těch sportů, který v současné době není na takové úrovni popularity jako v minulosti. Bohuel musím také konstatovat, ne e bychom se řítili, ale pozvolna upadáme ve srovnání s házenkářskými velmocemi, jako je Dánsko, Německo, Francie, k nim jsme před patnácti lety patřili. Patřili jsme do toho lepího světového průměru. ampionáty byly větinou zakončovány estou a osmou příčkou, co jetě bylo velice pozitivní na to, jaká jsme zemička, a kolik máme sportovních odvětví jako hokej, fotbal. Ohromný nárůst po revoluci zaznamenal basketbal a v současné době také florbal. Ale kdy se budeme bavit čistě o házené, tak si myslím a dovoluji si tvrdit, e se pozvolna posouváme z kopce dolů kvalitou a vůbec úspěchem na mezinárodní scéně.
Čím je to způsobeno? Mluvil jste o časovém období deseti patnácti let.
Jedním z problémů byl předčasný odchod mladých talentovaných hráčů do podřadných soutěí. Ale tou důleitou věcí, a to v kadém sportovním odvětví, jsou finanční prostředky. Myslím, e v naí republice není do sportu vkládáno tolik, abychom se mohli pohybovat na takové úrovni jako v minulosti. Dříve byla sportovní centra, která byla dotovaná státem. To přísluelo oddílu, který disponoval vemi mládenickými slokami a vemi týmy. Není ádným tajemstvím, e do roku 1989 byl sport podporovaný sedmi miliardami ročně. V současné době jsme na polovině. To se musí někde odrazit. Právě, e to začíná v těch mládenických kategoriích. Je potřeba zaplatit kvalitní trenéry a snait se podporovat sport u od samého počátku. Vytvářet sportovní centra, protoe kluby v současné době nedisponují takovými finančními prostředky, aby mohly samy zaplatit trenéry a navíc jetě hrát vrcholovou házenou v muích. Samozřejmě ti mui, to je takový vrchol té celé pyramidy. Ale mělo by se předevím začínat u mládee, protoe právě z té mládee potom vyrostou pičkoví hráči.
Jak jste se dostal k házené?
Vyzkouel jsem asi vechno. Zkouel jsem hokej i fotbal. Na kolách se dělaly pravidelně nábory. Díky tomu jsem k tomu přiel, a pak se zjistilo, e jsem levoruký, co bylo velmi pozitivní právě pro házenou, protoe leváků je málo. Postupem času se u mě objevil i určitý talent pro kolektivní sporty. A já jsem v sobě jetě nael chu ten talent rozvíjet, co bylo velmi důleité pro dalí sportovní vývoj.
Kde se to vzalo, e zrovna v Lovosicích bude házená?
V Lovosicích má házená dlouhou historii. Jetě za Československa se tu hrála nejvyí československá soutě. Kdy se rozdělila republika, tak Lovosice ly do první ligy. Teď nevím, v jakém roce se podařilo postoupit do nejvyí házenkářské soutěe. Dřív v Lovosicích údajně hrávaly i eny. Lovosice se zkrátka u odjakiva spojují s házenou.
Říkal jste, e tohle je nejvyí česká soutě a je v tom málo peněz, a e hráči odcházeli do ciziny, ale do niích lig, ne do těch vyích.
Je to tak. Kdy jsem v devatenácti přiel do národního týmu, tenkrát mě trenér, pan Vícha kvůli zranění Libora Sovadiny povolal jako náhradníka, tak v tu dobu se do zahraničních klubů chodilo téměř výhradně do Německa do nejvyích soutěí a byl povolen pouze jeden cizinec do první Bundesligy ze zemí, které nebyly v EU.
Dříve se jádro národního týmu skládalo předevím z hráčů domácí soutěe, které bylo doplněno hráči působícími v zahraničních klubech (krajánky). V současné době je tomu naopak.
Na ampionáty se odjídělo v estnácti lidech. Z toho bylo čtyři pět hráčů, kteří hráli nejvyí soutěe v zahraničí, tedy v Německu. Kdy jsem odcházel do Německa, to byl rok 1996, el jsem tam jen na základě toho, e povolili druhého cizince do jednoho klubu ze zemí, které nebyly v Evropské unii. Díky tomu jsem se tam dostal.
Při vstupu České republiky do EU se odcházelo ve velkém. A proto ty podřadné soutěe. Německé kluby si mohly nabírat hráče z bývalých států socialistického bloku v neomezeném počtu. To je taky důvod, proč klesla úroveň házené v naí republice.
Jakmile se tady objevil nějaký kvalitní hráč, v raném věku odeel. Já jsem odcházel v estadvaceti, a to u jsem měl odehrané dvě mistrovství světa a jedno mistrovství Evropy, take jsem byl připravený. Tady se objeví mladý talent a odchází do podřadných německých soutěí, do čtvrté páté německé ligy. Jenom s vidinou, e si ke své práci vydělají nějaké euro navíc. Samozřejmě je to vdycky asi víc, ne by to bylo v naí republice.
Take kdy jste chtěl udělat nějakou kariéru v házené, tak to bylo dost striktní a potřeboval jste k tomu i těstí.
Vechno je o těstí, o zdravotním stavu a samozřejmě člověk musí umět hrát. Ale mít těstí je nejen ve sportu velmi důleitá věc, kterou člověk musí mít. Já zatím, co se týče házené, byl vdy ve správný čas na správném místě. To je právě to těstí. Za své výkony jsem byl i několikrát ohodnocen jak v domácí soutěi, tak i na mezinárodní scéně a právě to mě nutilo pořád na sobě makat. Získal jsem čtyřikrát titul Mistra republiky, 125 krát jsem reprezentoval ČR a hrál jsem 1. Bundesligu v Německu. Take celková spokojenost. Já se nikdy nepovaoval za světovou pičku, ale patřil jsem k lepímu světovému průměru, co mě uspokojovalo a dělal jsem pro to maximum.
Jaký je dneska ivot házenkářů. Jsou profesionálové?
Já nevím, jak to vypadá v České republice, jestli vůbec jsou týmy, které mají k dispozici profesionální podmínky pro vechny hráče kádru. V Lovosicích ne. Vichni mají zaměstnání nebo jsou studenti a házená je spí koníčkem ve volném čase. Určitá odměna za to je, ale nedá se to srovnávat s jinými týmy. Nicméně je to samozřejmě mnohem těí, ne se házené věnovat profesionálně, protoe pokud má člověk sedět někde od rána od sedmi do pěti do večera v práci, a pak hrát, tak tělo není odpočaté a připravené podat stoprocentní výkon. Je to těké. Protoe jsem sám zail monost sportem se ivit, tak smekám před těmi, kteří to dělají v takovýchto podmínkách. Dvacet let jsem měl tu monost věnovat se profesionálně pouze házené. Byl jsem jeden z těch, který měl to těstí a mohl se věnovat plně jen sportu, který ivil mě i moji rodinu. A právě pro zlepení finanční situace a kvalitu soutěe jsem udělal z mého pohledu ten správný krok odchodem do zahraničí. V Německu se můj pobyt protáhl na 13 let.
Jaké je postavení házené v Německu?
Házená je v Německu druhým nejpopulárnějím sportem za fotbalem, co je znát i na návtěvnosti. Vkládají se do ní úplně jiné finanční prostředky. Firmy podporují sportovní kluby více ne v České republice, co je dáno nejen větím zájmem toto sportovní odvětví, ale i odliným daňovým zákonem, který právě dává monost firmám podporovat sport.
Je to v házené tak, e jste napřed hráčem, pak se stanete trenérem?
Není pravidlem, e kvalitní hráč je kvalitním trenérem a není pravidlem, e dobrý trenér je zároveň dobrým hráčem. Někdy je to tak, e i z nekvalitního hráče je výborný trenér a naopak. Není pravidlem, e z dobrého hráče, bude dobrý trenér, který dokáe na mustvo přenést své poadavky.
Uvaujete, e byste po tom vem byl funkcionář? Momentálně jste trenérem.
To je takový přirozený vývoj. Funkcionáři jsou vichni volení. Já do toho nevidím, a ani do toho nechci vidět, protoe nejsem fanoukem naí svazové politiky. Zatím jsem neuvaoval o tom, jestli bych se chtěl někdy zapojit. Samozřejmě to není vyloučené. V současné době jsem přeruil práci na postu trenéra a věnuji se čistě mému zaměstnání. Mám za sebou první rok studia na Fakultě tělesné výchovy a sportu, kde se připravuji na trenérskou A licenci. Myslím si, e nejdůleitějí je takový ten přirozený vývoj. Hrnout se někam, kdy neznám vechny záleitosti a zákoutí a vechno, co bych měl znát, abych mohl toho funkcionáře dělat, to ne. On ho můe dělat kadý, ale kdy se k něčemu rozhodnu, tak bych to chtěl dělat dobře a naplno. A dělat věci, o kterých budu přesvědčen, e jsou správně. Proto o tom zatím neuvauj.
Momentálně jste ale místostarostou, co je politika. Jaké to je být sportovec a najednou politik? Co vás k tomu přivedlo?
Přivedla mě k tomu nespokojenost a ústní lidová slovesnost, která kolovala Lovosicemi. Zaráely mě takové ty restaurační polopravdy, které jsem slýchával o tom, co se ve městě děje a jak se zachází s veřejnými prostředky. Jak říkám, byly to pouze nepodloené řeči, ale mně se to nelíbilo, protoe se povauji za jeden z článků Lovosic. Vyrůstal jsem zde odmalička a tohle se mi zkrátka příčilo.
Kdy jsem el do komunální politiky, nečekal jsem ve výsledku tak jednoznačný úspěch naeho hnutí. A u vůbec jsem nepřemýlel, e bych se mohl dostat na pozici místostarosty. V házené jsem reprezentoval Československo, později Českou republiku a samozřejmě Lovosice a říkal jsem si, e by mi lidé mohli věřit, pokud se rozhodnu kandidovat v komunálních volbách. Vdy jsem byl hrdý na to, e jsem Lovosičan.
Reprezentoval jsem je. Házená v Lovosicích mě naučila disciplíny, ohleduplnosti, respektu k ostatním členům týmu a okolí. V současné době reprezentuji město v jiné pozici. Post místostarosty je pro mě výzvou. Je příjemné mluvit s lidmi, které denně potkávám v ulicích, nejen o problémech ve městě, ale i naslouchat jejich mylenkám a nápadům, jak a kam bychom měli Lovosice posouvat.
Byl jste trenérem, nad vámi je sportovní ředitel a zároveň máte hráče a vichni jste v jiném politickém dresu. V týmu máte nějakou hierarchii, ale pak se střetáváte v politice.
Politiku s házenou jsme nespojovali. To, e se střetáváme a různé politické strany mají různé názory, to tak prostě bývá. Házená a politika, to nespojuji a nevnímám to tak.
Co si myslíte o vytváření hvězd? Tedy o marketingu, kdy se ze sportovce dělá hvězda?
Je to velmi důleité. Jednak je v tom marketing, peníze. A jednak, kdy je nějaký nábor ve kole a poleme tam takovou hvězdu, tak je to znát, protoe on je pro ně vzorem a vzor láká. Kadý z těch malých dětí by pak chtěl být jako on, a to nemluvím jen o házené ale o sportech celkově. Tím se zamezuje uívání drog, tomu, aby si děti vytvářely skupinky, někde něco zničili, nebo ukradli, vem těmto problémům, protoe budou zaměstnaní sportem. Zároveň ulevíme rodičům, kteří někdy nemají dostatek času se dětem plně věnovat, protoe jsou pracovně vytíeni. Sport dá dětem a mládei smysluplnou náplň dne, naučí je disciplíny a chování v týmu a oni tak volný čas netráví na ulici mezi paneláky. A to, e je k tomu sportovní hvězda vlastně přiláká, je významné plus.
To znamená, e házená v Lovosicích bude celkově více rozvíjet aktivitu dětí?
Ano. Tu rozvíjíme u teď. Spolupracujeme se kolkami, s dětmi předkolního věku, aby se zapojovaly. Chceme děti vést správným směrem. Ony můou dělat tři roky házenou, a pak se přesunout na jiné sportovní odvětví. Ale je důleité, e děti mají určitou povinnost u v takto raném věku a nedáme jim čas na to, mít nějaké nekalé záliby. Ve sportu se navíc naučí disciplíně a plnění svých povinností.
Házená je fenomén jen pro město nebo je tu nějaká ambice přitáhnout děti i ze sousedních Litoměřic nebo z okolí? Má házená ambici, e by mohla být hlavním top sportem tohoto regionu?
Pokouíme se o to. Vy jste jmenoval právě Litoměřice, kde se házená vyučuje na jedné ze základních kol, ale domnívám se, e tam si zase sportovní odvětví hlídají své děti. Tam je basketbal, lední hokej, fotbal. Samozřejmě to zkouíme. Ale říkám, okolní města si spí děti pohlídají. A přece jenom je to pořád dojídění. I kdy je to kousek, tak rodič si pro své dítě raději najde sport ve svém městě.
SOUVISEJÍCÍ: VIDEO: Manaer FK Ústí Petr Heidenreich o vizích ústeckého fotbalu
VIDEO: Manaer BK Sluneta Tomá Hrubý o vizích ústeckého basketbalu
Jan Klobouček z marketingu HC Verva Litvínov: Týmy se teprve sportovnímu marketingu učí
Ředitel fotbalového Ústí Petr Heidenreich: Věříme, e ekonomika Ústeckého kraje má potenciál
Trenér hokejové Kadaně Jaroslav Beck: Jsme chomutovskou farmou se vím vudy
Generální manaer BK Sluneta Tomá Hrubý: Renomé basketbalu v Ústí stoupá
Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.