Děkujeme i těm, co nás tu v Česku nechtějí, za svůj život, vzkazují uprchlíci Hael s Mazenem

Jak dlouho žijete v České republice?

Mazen Swaid: Deset měsíců. V Sýrii je veliká válka a život je tam moc těžký. Lidé, kteří tam chtějí jenom normální život mají hodně problémů a válka, co je momentálně v Sýrii, je teď asi nejhorší ve světě.

Přijeli jste spolu?

Hael Alebrahim: Ne. Potkali jsme se tady. Jsem také ze Sýrie a odjel jsem kvůli válce. V Sýrii je to teď hodně špatné. Pracoval jsem tam v továrně a učil studenty na univerzitě, protože mám doktorát. Ale musel jsem opustit zemi. Žiju tu taky asi deset měsíců.

Líbí se mi v České republice. Teď se učím česky. Nejdřív jsem se učil jen sám z různých knih, ale teď chodím dvakrát týdně na lekce češtiny a hledám práci v továrně. Až budu umět dobře česky, tak budu možná učit strojní inženýrství na univerzitě v Praze.

Viděli tam moje dokumenty a papíry a říkali, že bych tam mohl pracovat, když budu umět jazyk. Já mám rád práci. Život bez práce není život.

Mazen: Přesně tak. Bez práce to nejde. Je pro mě těžké nepracovat. V Sýrii jsem pracoval každý den. Měl jsem vlastní ordinaci.

Jaké plány máte do budoucna?

Mazen: Chci tu pracovat, ale jsem zubař a nejdřív musím umět dobře česky. To je pro doktora moc důležité. Momentálně studuji češtinu a připravuji se na zkoušku. Takže teď nemám práci, protože zatím neumím český jazyk tak dobře, ale každý den češtinu studuji a potom budu pracovat jako stomatolog.

Co vaše rodina?

Hael: Moje manželka přijela s dětmi sem a všichni se učíme česky. Manželka se učí česky sama bez učitelů. Moje děti chodí do školy.

Mám dvě děti. Syna a dceru. Synovi je devět let, chodí do třetí třídy a říká „to je krásné město“. Bydlíme v Ústí nad Labem.

V Sýrii byl čtyři roky jen doma. Nechodil nikam, do parku, ven, na zahradu, nikam. Venku to tam je nebezpečné. A tady se synovi moc líbí. Dceři jsou teprve dva roky a dva měsíce a nejvíc se jí líbí trolejbus. Každý den chce jezdit trolejbusem a teď taky vlakem.

Mazen: Moje rodina přijela do České republiky před měsícem. Děti teď chodí do školy a učí se česky. Synovi je dvanáct let a dceři devět. Má manželka je učitelka angličtiny. Bydlíme v Ústí nad Labem a život tady se nám moc líbí. Musíme poděkovat České republice a lidem tady, že tu můžeme žít. Máme čas jen pro život.

V Sýrii jsme ale měli krásný život. Měli jsme práci, byt a všechno, co jsme potřebovali, ale válka byla hrozná. Moc děkujeme České republice a lidem, protože nám pomohli. Velmi si toho vážíme. Kdybychom neměli možnost žít tady, byl by to pro nás problém, protože v Sýrii to je nebezpečné.

Nemáte žádné špatné zkušenosti s českými lidmi? Mnoho Čechů je proti přijímání uprchlíků.

Mazen: Vůbec ne. Mám jen samé dobré zkušenosti. Nikdo z Čechů se vůči mně neprojevil špatně. Žádný problém jsem s lidmi neměl. Nikdo z českých lidí se na mě ani špatně nepodíval. Není důvod. Vždyť neděláme nic špatného. Lidi k tomu nemají důvod. Když budu mluvit česky, lidé mi pomohou, problém je jen, když neumím něco říct česky, protože mi nerozumí. Někomu se možná nelíbí, že tu jsme, ale mně osobně to nikdo najevo nedal.

Co by změnilo negativní postoj těch, kteří nechtějí pomoct uprchlíkům?

Mazen: Ti lidé neví, co se v Sýrii děje. Oni si tu situaci vůbec nedokáží představit. Měli by to vědět. Někdo by jim to měl říct, ukázat. My sem nejdeme, protože chceme. My měli v Sýrii krásný život. Měli jsme vlastní dům, auta, dobrou práci. Měli jsme všechno, co jsme potřebovali. To všechno jsme museli opustit kvůli válce. Kdykoli jsem byl v práci, tak kolem mé ordinace padaly bomby. Jen posílat děti do školy, když nevíte, jestli je někdo zastřelí, unese, nebo na školu spadne bomba, bylo hrozné.

Co byste dělala vy v mé situaci? Děkujeme za to, že tady můžeme zůstat, protože tím děkujeme i za to, že můžeme žít. Chápu, že se to někomu nemusí líbit a může jim vadit že přicházíme, ale my momentálně pocházíme z té horší situace, kdy se lidem musí pomoct. A přestože nás někteří nepřijmou, tak jim stejně děkujeme za to, že můžeme zůstat v jejich zemi.

Hael: V tuto chvíli sice nemůžeme vaší společnosti, vaší republice nic nabídnout, protože nic nemáme. Do budoucnosti se však budeme snažit naučit jazyk, zapadnout sem a normálně fungovat a chodit do práce. Oba jsme vzdělaní, takže se budeme snažit, abychom tady dokázali žít, abychom se dokázali integrovat do české společnosti. Ano, máme mezi sebou i špatné lidi, ale ty má každý národ. I mezi Čechy jsou špatní a dobří lidé. Bohužel nemůžeme ovlivnit chování těch, co se v České republice chovat neumí. Ale můžeme poděkovat všem lidem v Čechách, i těm, co nás tu nechtějí, za svůj život.

Rozhovor je součástí multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.