Převratný objev rodiny Parschových z Krupky

Zaměstnanci Parsch. Foto: archiv autorky
Zaměstnanci Parsch. Foto: archiv autorky

Krupka /U NÁS TO ŽIJE/ - V roce 1755 zavítal přádelnický mistr Franz August PARSCH, rodák z okolí Norimberka, při svém vandrovnickém putování, jak bylo tehdy ve střední Evropě zvykem, do Krupky.

Reklama

Na místní radnici, kde se ucházel podnikavý řemeslník o povolení k provozování činnosti, nebyl zrovna nejlépe přivítán. Teprve v příštím roce se mu podařilo se svými skromnými úsporami začít podnikat a usadit se ve městě natrvalo. Jako přádelník se musel na radnici nejen „zakoupit“, ale získat také ke koupi kus pole, na kterém by si mohl vypěstovat potřebný materiál, len a později i konopí, suroviny potřebné pro tkaní a zpracování plátna. Ve městě ve stejné době pracovalo v cechu již 80 punčochářských mistrů.

Císařský patent zaměřený na ochranu domů před častými požáry ho v roce 1765 přivedl na myšlenku, zda by nebylo vhodnější a snazší používat místo těžkých dřevěných věder- kýblů, hasicí nádoby, které by byly odlehčené, vyrobené z konopné příze, jak to viděl na svých cestách. Nápad se podařil a nová vědra šla na odbyt. Brzy si mohl zakoupit další stroje na kulaté tkaní, které se vyráběly v sousedním Sasku. A opět se tu objevuje další nová myšlenka. Připevnit k tehdy zaváděným stříkačkám něco takového jako nekonečnou punčochu, prostě konopné hadice, které mají tu vlastnost, že se po chvíli namočení samy zatáhnou. Podobné se dovážely v té době z Holandska, ale byly kožené a po vyschnutí praskaly.

I v tomto ohledu byl pan Parsch úspěšný a v roce 1801 dodal již na pražský hrad mnoho metrů nových hadic.  Tehdejší hradní správce, hrabě Thun, ho doporučil jako výrobce hadic pro celé císařství.  Nápaditost, poctivá práce, zájem o rozvoj podnikání, hledání nových cest a forem práce vedlo k tomu, že v roce 1851 měla firma možnost vystavovat své zboží na první světové výstavě v Londýně, kde obsadila 1. místo.  Ocenění zástupcům rodiny předal sám manžel královny Viktorie, princ Albert, který byl iniciátorem této velkolepé světové akce.  I v dalších letech si vedli Parschovi úspěšně a na řadě výstav získávali mnohá ocenění.

Po první světové válce rodina výrobu rozšířila, potřebovali však nové prostory, a proto od města zakoupili vedlejší budovu sladovny. Práce bylo stále dost, časté požáry vedly k tomu, že se pracovalo dokonce ve třech směnách.

Po roce 1945 byli bratři Parschové, kteří firmu nadále vedli, i s rodinami z Krupky odsunuti. Na majetek byla dosazena národní správa, která po roce 1948 nechala stroje převézt na Slovensko a výroba ve městě zanikla.

Rodina Parschových se po delším putování rozbitým Německem usadila v Ibenbuhru. Rozhodli se pokračovat i tady v rodinné tradici.  Za pomoci tamního starosty byl z Anglie zakoupen  první stroj a pak už se výroba  rozjela naplno. Podařilo se ji dokonce rozšířit i do Mexika a Brazilie.

V roce 2015 oslavila firma 250 let od svého založení. Dnešní generace Parschových se již zabývá jinými aktivitami, ale jejich jméno a přínos pro rozvoj hasičské techniky tady zůstává.

Nejmladší člen rodiny, Anelis Parsch, která se narodila v Krupce, žije dodnes ve staré rodinné vile. Je jí 76 let.

Z podkladů Petra Reinerta zpracovala Dagmar Mrázková

Reklama

Hodnocení

Zatím nikdo nehodnotil


Přidat/zobrazit komentáře

Komentáře