Téma územního rozvoje: Ústí, město nad Labem promarněných příležitostí

Reklama

Ústí nad Labem stále hledá vhodné řešení pro finální rozhodnutí o územním plánu města. Bodem sváru je především dopravní řešení. Dlouhodobé téma zatím stále bez konce.

Na úvod do tématu trochu delší pohled do historie. Ústí nad Labem, v němčině Aussig, bylo malé město u řeky Labe vklíněné mezi Mariánským vrchem, Větruší a kopcem, na kterém dnes najdeme sídliště Skřivánek. Pro představu: areál chemičky už byl hodně daleko za městem.

Ústí nad Labem bylo součástí Litoměřického kraje (krajské členění zrušeno v roce 1862), centrem byly Litoměřice. V královském krajském městě bylo sídlo diecéze od roku 1655. A je tam stále. S církví se pojí výstavba církevních, sociálních a školních budov. Centrem vzdělanosti tedy byly Litoměřice.

V Čechách a na Moravě kromě Prahy, Brna a Olomouce podobnou historii jako Litoměřice má Plzeň, Hradec Králové, Ostrava a České Budějovice.

Zatímco tato města krajskými zůstala a rozvíjela se i v období průmyslové revoluce v Čecháh a na Moravě v době Rakouského císařství a později Rakouska-Uherska, nevhodná poloha Litoměřic měla za následek jejich stagnaci.

Ve druhé polovině 19. století se průmysl začal rozvíjet i v severních Čechách. A už tehdy kromě živelného volného trhu do osudu kraje zasáhli plánovači z Vídně.

Vídeň rozhodla o Ústí

V roce 1841 Vídeň rozhodla, že stát převezme budování páteřních železničních sítí. Severní státní dráha vedla z Olomouce přes Českou Třebovou do Prahy a Drážďan. V České Třebové se připojovala odbočná trať z Brna. Úsek Drážďany – pohraniční stanice Dolní Žleb – Podmokly stavěla a provozovala společnost Sasko-česká státní dráha.

Od roku 1851 byla v provozu část dráhy z Prahy do Drážďan v té trase, jak ji známe dnes. Do popředí se dostaly Kralupy nad Vltavou, Roudnice nad Labem, Lovosice a Ústí nad Labem. Na úkor Litoměřic.

Litoměřice disponovaly nedostatkem vhodných pozemků a zejména hlavní železniční trať zcela minula město.

Začíná průmyslová historie Ústí nad Labem. Ve Vídni ve Schwarzenberském paláci v roce 1856 bylo rozhodnuto o založení Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu.

Během jediného roku byla na zakoupených pozemcích za branami Ústí nad Labem, v té době provinčního města zahájena výroba chemických produktů. Založení Spolku se ukázalo jako významné pro pozdější budování struktury českého chemického průmyslu a pro rozvoj samotného města Ústí nad Labem. Spolek pro chemickou a hutní výrobu zahájil svou dráhu jako podnik s velkým akciovým kapitálem a s velkými aspiracemi.

Řeka a železnice jako motor rozvoje

Pro chemickou továrnu byla vhodná řeka a také železnice. V dalších letech kolem rozšiřujícího areálu své firmy a provozovny umisťovali podnikatelé té doby. Ať už jako svá centra či jako pobočky.

Ústí nad Labem fungovalo jako centrum vstupu německých firem na velký trh Rakouska-Uherska. Kvůli clům se vyplatilo založit jak firmám ze Saska, tak ze vzdálenějších regionů typu Porůří své filialky právě v Ústí nad Labem.

V tehdejším Prusku a Německém císařství byla mohutná průmyslová revoluce, která začala dříve než v Rakousku-Uhersku. Technologie a stroje tak mířily z Německa do Čech. A těžilo z toho právě Ústí nad Labem.

Ústečtí průmyslníci si začali budovat honosné vily v Ústí nad Labem, kam mířili i bankéři či obchodníci z Prahy. Ústí nad Labem bylo říčním přístavem, kam směřovaly suroviny z Německa a naopak.

Vznikla druhá železniční větev Ústecko-teplické dráhy. Honosné sídlo společnosti bylo v budově dnešního hlavního nádraží v Teplicích, naopak seřaďovací nádraží pro vagony s uhlím bylo situováno před areál chemičky.

Rozšíření města na severozápad

Obytná zóna pro vzrůstající počet obyvatel začala vznikat ve směru dnešní Masarykovy ulice a Klíše. Městské nájemní byty v dolní části, v horní části vily.

Střekov byl spojen s Ústím nad Labem v roce 1939. Dominantní továrna Georga Schichta začala vznikat v roce 1882 a i kolem ní se vytvořil systém dalších firem.

Těžba uhlí probíhala v dalších letech například v oblastech Dělouš a Milada. Začínalo se hlubinnými doly, později povrchovými.

Ústí nad Labem mělo mix průmyslu složeného jak z dobývání nerostů, tak i výrobků určených k přímému prodeji zákazníkům. A samozřejmě z dnešního pohledu bychom řekli i ideální logistické podmínky. Dálnicí té doby byla železnice a řeka. A to ve směru Praha i Drážďany a Teplice.

Podnikatelé té doby začali mluvit i do vývoje města. Kromě svých vil a bankovních paláců začala výstavba nemocnice i sanatoria. Jak na Klíši, tak na Bukově.

Vznik Československa a konec zlaté éry

Zatímco Ústí nad Labem využívalo velkého trhu Rakouska-Uherska, pád přišel se založením Československa. Území, tedy velikost trhu a počet zákazníků, se rapidně snížilo.

Pak přišla ekonomická krize a národnostní vášně. Místo Vídně úlohu převzala Praha a priority pražské vlády se obrátily jiným směrem. K tomu stále se horšící situace v sousedním Německu, kde v rámci Výmarské republiky byla superinflace i nefunkční politický systém.

Ústí nad Labem nastartovalo období úpadku. Přeskočíme-li období 2. světové války a odsun českých Němců, dochází k první vlně přistěhovalců z vnitrozemí Československa.

Znovuobnovený stát měl najednou severní Čechy jako výspu, která byla "chráněna" pohořím Krušných hor. Původně výhodná poloha kraje se stala nevýhodou.

Místo trhu Rakouska-Uherska přišlo RVHP

Průmysl byl obnoven na základech toho, co bylo před rokem 1939 vybudováno. Začala industrializace Československa po sovětském vzoru se vším, co k tomu patří. Především centrální plánování. A zapojení průmyslu do RVHP, tedy východoevropského ekonomického bloku s vůčí rolí SSSR.

Bylo určeno, že z měst jako Děčín, Teplice, Most, Chomutov a Ústí nad Labem se stanou velká okresní města, kam se přestěhují obyvatelé postupně rušených obcí. A po roce 1960 se z Ústí nad Labem stalo krajské město Severočeského kraje.

Krajské město mělo být největší. Slučování a spojování, výstavba nových sídlišť. Cíl 100 tisíc obyvatel byl splněn v roce 1990. Stačilo k tomu 30 let.

Z původně malého města v údolí se stalo město na kopcích. Nejstarší sídliště jsou na Skřivánku a Bukově ze 60. let. V 70. letech začala výstavba Severní Terasy. Krásné Březno v 80. letech, tak jako Všebořice. Dobětice na přelomu 80. a 90. let.

Architekt města

Rozhodnutí o výstavbě bylo politické. V režii KSČ pracovali jak inženýři, tak architekti. Avšak ti uplatňovali své znalosti o urbanismu a architektuře, i když byla poplatná té době a ekonomickému rozvoji.

Ale i tak Ústí nad Labem mělo svého hlavního architekta. Byl jím po roce 1971 Ing. arch. Vladimír Provazník, absolvent VUT v Brně. Do Ústí nad Labem se přestěhoval z Moravy v 60. letech.

Podle ředitele Muzea města Ústí nad Labem Václava Houfka ve své práci se Vladimír Provazník soustředil především na urbanismus a územní plánování, v této oblasti publikoval řadu odborných studií. Ve své době patřil k významným mezinárodně oceňovaným odborníkům.

Městu Ústí nad Labem zasvětil celý svůj život. Jako architekt řešil po celou svou kariéru rozvoj města, které mělo nejen hluboké historické kořeny, ale také velké problémy s obrovskou proměnou.

Ta byla způsobena jeho průmyslovým charakterem a takřka zdvojnásobením počtu jeho stálých obyvatel v letech 1950 až 1990. On sám si město skutečně zamiloval. Snažil se podrobně poznat jeho minulost.

V roce 1983 pod názvem Ústí – město nad Labem vyšla Provazníkova kniha. Kniha se stala základní literaturou pro všechny zájemce o dějiny města Ústí nad Labem na řadu let. Dodnes je cenná autorovým osobním zaujetím. Dovolím si ocitovat z úvodu jeho knihy: „Ústí není asi městem, do kterého se člověk zamiluje na první pohled, ale setkání s ním bývá osudové. Zmocňuje se lidí těžko definovatelnými pouty a již je nepouští.“

Vladimír Provazník byl architektem města do roku 1991 (zemřel v Ústí nad Labem v lednu 2021).

Regulační plán centra v 90. letech

V porevoluční době v prvních rocích 90. let se pokusil novou vizi nastínit architekt Roman Koucký, kterého do Ústí nad Labem přivedl tehdejší primátor Lukáš Mašín. Vydržel celé funkční období do roku 1994.

Roman Koucký navrhl nejen Mariánský most, ale především regulační plán centra města. Právě neutěšený stav historického centra Ústí nad Labem bylo to hlavní, co ústeckou veřejnost zajímalo.

Bohužel následně politici města se plánů architekta Kouckého nedrželi. Místo masivního monobloku obchodního centra Forum byla navržena bloková zástavba, tak jako v celém centru Ústí, tak i na Střekově.

Roman Koucký chtěl stabilizovat historické území a využít dopravního plánu, který navrhl Vladimír Provazník. Avšak politici již po roce 1990 nebyli schopni či ochotni dopravní řešení dokončit do té podoby, jak bylo navrženo ve funkční celek.

Současná trasa dálnice D8 okolo Ústí totiž byla navržena v 70. letech. Na to navazovala celá urbanistická koncepce Bukova, Severní Terasy i Krásného Března.

Místo v údolí lidé na kopcích

Za normálních okolností by se město rozšiřovalo na rovině ve směru na Chabařovice, Chlumec a především Teplice. Bylo by tak na rovině.

Kvůli plánům s těžbou uhlí a vytvoření těžební jámy v dnešním prostoru Chabařovic až po svahy Krušných hor na úkor Přestanova i Chlumce, se počítalo se zrušením silnice I/13 a nahrazením spojky z Teplic do Ústí přes Trmice od Bystřan k Řehlovicím. Tedy dnešní I/63 a D8.

Obytná zóna 100 tisícového města tak byla naplánována na kopce a svahy a postupné zahušťování prostoru. Zatímco architekti navrhli velkoryse vyprojektované sídliště Severní Terasa, politické zadání pro sídliště Dobětice už bylo, že na co nejmenší ploše má být co nejvíce bytů.

Jak rostlo město, stoupal počet obyvatel. A měnila se socioekonomická strukura obyvatel. První generace nově příchozích po roce 1960 dostávala byty v nově postavených domech v centru města okolo náměstí, dále na sídlištích Bukov a Skřivánek. Děti této generace narozené v 50. a 60. letech pak už měly byty na nových sidlištích typu Severní Terasa a Krásné Březno, kam se stěhovali v 70. a 80. letech.

Živelný vznik aglomerace

Zlom nastává po roce 1990, kdy děti rodičů z generace 50. a 60. let začínají odcházet mimo Ústí nad Labem. Buď zcela mimo, nebo do okolních obcí za snem postavit si vlastní rodinný dům. Od města se odtrhly části jako Trmice, Chabařovice, Chlumec, avšak stále pevně spojeny s pupeční šňůrou. Začala vznikat aglomerace.

Do procesu rozvoje začal kromě města opět zasahovat stát a nově Ústecký kraj.

Nemocnice na Klíši se zbourá a postaví zcela nová na Bukově. Univerzita bude mít kampus. Dobuduje se dálnice D8 a uvažuje se o železničních koridorech. Jako by architekt Vladimír Provazník byl v 70. letech vizionář. Z jeho dopravního systému napříč celým městem Ústí nad Labem žije dodnes. A zdá se, že další roky žít bude.

Žádné polistopadové vedení města nedokázalo dokončit vnitřní obchvat krajského města. Jen stát až v roce 2016 plně dokončil D8. V dopravním inženýrství ale k D8 v případě Ústí nad Labem chybí radiály, které by odvedly dopravu mimo zastavěná území.

Naopak živelná výstavba bez pravidel v případě velkých obchodních center mimo a uvnitř města zkomplikovala další výhled, co s dopravou.

Od té doby do celého komplexu se zařazuje terminál vysokorychlostní železnice se zastávkou Ústí nad Labem - centrum. A potíže s dopravou kolem krajské nemocnice, univerzitního kampusu, průmyslových zón, nedostatku místa pro parkování na sídlištích a do toho trend cyklistů v ulicích.

Řešení by přitom bylo. Ale o tom příště...

DOPORUČUJEME: Vysokorychlostní železnice (VRT): Téma, se kterým si na severu Čech neví rady stát ani kraj

Pojďme se vrátit k názvu Severočeský kraj. S Ústím se Severočeši ztotožnit neumí

Vyloučené lokality jako jizva severočeských měst. V čem je problém?

Zavedení krajů byla největší chyba po Listopadu 1989. Jak zanikly historické kraje Litoměřický, Žatecký a Boleslavský