V Ústí jsem zažil nádherné období, říká Milan Buďa, trenér litoměřického béčka

Je o vás známo, že jste prošel jako hráč spoustou klubů. Můžete to konkretizovat?

Na každé angažmá rád vzpomínám. Pocházím z Třebíče, odkud jsem šel do Znojma. Za něj jsem hrál i v extralize, pár startů jsem si připsal v nejvyšší soutěži i za Pardubice a Plzeň. Od roku 2003 jsem byl v Ústí nad Labem. Tam jsem se oženil a později i úspěšně rozvedl. To je život. Vybavuji si, jak jsme se Slovanem Ústí hráli prvoligové play off proti nadupaným Českým Budějovicím, které vedl trenér Jandač a hvězdami byli Prospal a Dvořák z NHL. V Ústí chodilo na hokej šest tisíc diváků. Z trenérů tam působil například Pavel Hynek. Pro mě to bylo nádherné období, na jaké si pamětníci jistě vzpomenou.

Kam vedly vaše hokejové cesty z Ústí nad Labem?

Odešel jsem do Francie. Po návratu do Česka jsem hrál za Most a Kadaň. Kvůli zaměstnání jsem se přesunul do Litoměřic, kde jsme během dvou let vybojovali postup z druhé do první ligy. Pokračoval jsem v Německu, a ještě před dvěma třemi lety jsem hrál za Děčín. Vzhledem k věku jsem ve čtyřiceti už dál s týmem nespolupracoval, což chápu.

Jak jste se dostal zpátky do Litoměřic?

Oslovil mě generální manažer klubu Jan Fišera, jestli bych nechtěl pomoci s B-týmem, který se založil. Vnímám to jako dobrý projekt, protože by bylo škoda, kdyby kluci v devatenácti letech končili s hokejem.

Neuvažujete, že byste si znovu zahrál za litoměřický tým?

Uvidíme. Když bude málo hráčů, taka třeba ano. Ale spíš se věnuji roli trenéra. A mám přání, aby kluci, kteří by jinde nehráli, dostali možnost v tomto kádru.

Jaké máte trenérské představy?

Je to moje první štace, člověk někdy začít musí. Výsledkové plány nejsou žádné. Jde nám hlavně o stabilizaci týmu, abychom ho takříkajíc postavili na nohy a odehráli soutěž v určité kvalitě.