Reportérská cesta Jaroslava Plašila vede z Březí u Ústí nad Labem do Melbourne

Jaká je vaše profesní minulost?

Pocházím ze Znojma, kde jsem žil do svých čtrnácti let. Na střední školu jsem chodil v Jihlavě, kde jsem i odmaturoval. Potom jsem šel do Liberce, kde jsem absolvoval tamní pedagogickou fakultu. Tři roky jsem učil všechno na prvním stupni. K tomu jsem vystudoval specializaci na poruchy učení a chování s cílem pomoci dětem, kterým to jde trošku hůř.

Kdy nastal zlom, který vás posunul od pedagogické práce k žurnalistice?

Bylo to v roce 1999, kdy jsem se odhodlal přijít na konkurs do Českého rozhlasu na Vinohradské v Praze. Byl jsem rád, že mě vybrali. Manželka je z Ústí nad Labem, proto jsem šli bydlet tam. Bylo pro mě jednodušší začít v ústeckém studiu Českého rozhlasu, protože jsem do té doby nevěděl spoustu věcí po technické stránce. Vzhledem k mým limitům s technikou by asi bylo těžší, než bych se v Praze k něčemu dostal.V ústeckém studiu jsem si to mohl osahat a vyzkoušet. Hodně jsem se tam naučil.

Jaký byl tehdy severočeský sport?

Fotbalový Slovan Liberec měl mistrovský titul. I fotbalisté Teplic hráli v lize ještě nahoře. Na vysoké úrovni byl na severu Čech volejbal, také basketbalisté Děčína bojovali o medaile. A dál se tu prosazoval hokejový Litvínov atd. Pořád bylo co sledovat.

Pojďme už do současnosti. Během své rozhlasové kariéry často jezdíte do Londýna, Paříže, New Yorku a Melbourne i jinam po světě kvůli tenisu. Kde se  vám líbí nejvíce?

Asi v australském Melbourne, kde jsem byl asi patnáctkrát. Měl bych tam letět znovu v lednu. Je tam hezky, mě vždycky zaujala jejich mentalita, že jsou otevření, vstřícní, nápomocní. Cesta do Austrálie trvá i s přestupy někdy i pětadvacet hodin. V roce 2010 jsem byl jako reportér na fotbalovém mistrovství  světa v Jihoafrické republice.