Práce s mladými mě pořád baví a naplňuje, říká bývalý basketbalista a trenér Marcel ák z ústecké univerzity
Jedenáct let působil ve vrcholovém basketbale jako hráč, vyzkouel si i trenérskou praxi a zasvětil svůj ivot sportu a práci na vysoké kole. Doktor pedagogiky Marcel ák je i v 69 letech odborným asistentem na Katedře tělesné výchovy a sportu při Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Mojí specializací jsou sportovní míčové hry basketbal, volejbal, házená, upřesnil.
Marcel ák si přesně vzpomíná na svoje basketbalové začátky.
Pocházím z Litoměřic, kde jsem se narodil a jsem i odchovancem litoměřického basketbalového klubu. Jako dorostenec jsem byl tehdy vybraný do Slávie V Praha. Tento tým tenkrát kraloval československé lize, startoval i v Poháru mistrů evropských zemí. Hráli za něj Zídek, Zedníček, Blaek a dalí hvězdy."
Pak jste se vrátil do Litoměřic. Jak se to seběhlo?
Litoměřice v roce 1975 postoupily do nejvyí československé soutě a z klubu za mnou přili, abych se vrátil, e dostanu hodně herního prostoru. Ve V Praha byli samí reprezentanti, tudí pro ostatní obrovská konkurence v kádru, a rozhodl jsem se proto pro návrat domů.
Slavoj Litoměřice byl v té době nejlepím severočeským klubem. Co to pro vás znamenalo?
Jako hráč jsem absolvoval vechny čtyři sezony, kdy Litoměřice hrály nejvyí soutě. Kromě toho jsme čtyřikrát bojovali v kvalifikaci o nejvyí soutě. V československé lize jsme nastupovali proti skvělým hráčům v celcích soupeřů, jako byli Brabenec, Skála, Doua, Hraka, Klime, Ptáček, Balatík, Havlík, uffa, Kotleba, Kropilák, Rajniak, Padrta, Sedlák, vechno reprezentanti.
A vae vzpomínky na působení v Dukle Olomouc?
I tam jsem poznal vynikající spoluhráče, jako byli Kos, Pekárek, Pospíil, Klime. Vybojovali jsme bronz v lize a startovali v Poháru vítězů pohárů.
Během trenérské kariéry jste byl asistentem hlavního trenéra Kamila Brabence na lavičce BK Ústí nad Labem v české lize. Byla to pro vás velká zkuenost?
Předně musím říci, e kdysi při zápasech Litoměřice-Brno v lize jsme se jako hráči bránili navzájem. Kamil mě vdycky hecoval hlákami typu: tak si vystřel apod. S Kamilem Brabencem jsem trénoval ústecké áčko dva roky, tehdy se hrálo v hale na Střekově. Kdy tehdejí klubové vedení chtělo Kamila odstranit, tak se obrátilo na mě, abych to vzal. Měl jsem pocit, e se to nedělá. Bylo to proti mému naturelu, prostě ne fair, tak jsem to v podstatě odmítl.