Konec v ústeckém fotbale? Pořád cítím hořkost, říká Stanislav Pelc

Stanislav Pelc před lázeňským domem Beethoven v Teplicích. Foto SEVEROCESKY DENIK
Stanislav Pelc před lázeňským domem Beethoven v Teplicích. Foto SEVEROCESKY DENIK

Jako hráč získal s pražskou Duklou tři mistrovské tituly v československé lize, zahrál si i za reprezentaci a velkou část své sportovní dráhy ale spojil Stanislav Pelc s ústeckým fotbalem. Ve zdejším klubu začínal rodák ze Skorotic na okraji Ústí nad Labem svou kariéru a nakonec se vrátil domů ze zahraničních angažmá a pracoval pro ústecký tým takřka třicet let. Při loučení ale cítil hořkost.

Reklama

Během hráčské i funkcionářské činnosti jste v Ústí nad Labem spolupracoval s řadou trenérů. Jak jste vstřebal fakt, že František Plass a Jaroslav Dočkal v nedávné době takříkajíc odešli do fotbalového nebe?

Bylo mi to moc líto. Františka Plasse si pamatuji, jako moc hodného člověka. Na trenérské lavičce v Ústí ho tehdy střídal právě Jaroslav Dočkal, který mi dal v mých devětatřiceti letech ještě šanci hrát za Ústí na místě stopera, takže za něj jsem prakticky dohrával aktivní kariéru. Byl to jeden z nejlepších trenérů, kterého jsem poznal.

S ústeckým fotbalem jste toho prožil hodně. Co si nejvíc vybavujete?

Že jsme postupovali od divize přes třetí ligu, druhou ligu až do nejvyšší soutěže. Stoupali jsme nahoru a postup do první ligy přišel v roce 2010. Po roce jsme sice sestoupili, protože jsme kvůli nevyhovujícímu stadionu nemohli hrát v Ústí, ale měli jsme „domácí“ prostředí v Teplicích. Kdybychom byli doma, možná, opakuji možná, bychom nesestoupili. To už nikdo neví. Někteří hráči odešli do Teplic, další do Prahy a většina hrála první ligu dál.

Při ohlédnutí je jistě vhodné připomenout jména dalších trenérů, se kterými jste se jako sportovní manažer klubu potkal při společném působení v Ústí nad Labem.

Je to výčet známých koučů, ať už to byli například Jiří Plíšek, Svatopluk Habanec, Lukáš Přerost, Přemysl Bičovský, Petr Němec, Jiří Skála, Aleš Křeček. Jak jsem uvedl, v ústeckém fotbale jsem se pohyboval takřka třicet let a skončil jsem před třemi lety.

S jakými pocity jste se loučil?

Rozcházel jsem se ve zlém. Rány ještě nejsou takříkajíc zahojené, abych řekl pravdu. Cítím hořkost. Třicet let je dlouhá doba a ani nebyli schopni se se mnou rozloučit a ani říci děkuji, vůbec nic. Nikdo mi nesdělil důvod, proč jsem skončil. Ale mě nevyhodili, spíš znechutili práci tak, že jsem odešel sám.

Stýská se vám po fotbale?

Jsem v důchodu a zajdu se podívat kamkoliv, když mám čas. Myslel jsem si, že mi bude fotbal hodně scházet jako funkcionáři, ale není tomu tak. Měl jsem úraz a zdravotní problémy.

Co se vám přihodilo?

Od té události uběhlo už devět měsíců, loni na svátek Václava jsem spadl z lešení, asi ze dvou a půl metru – zlomené tři obratle a kostrč. Spadl jsem tak nešťastně na záda, že jsem se nemohl ani hnout. Poděkování patří lékařům za jejich zlaté ruce, konkrétně to jsou MUDr. Soukup a MUDr. Pírek.

Jak na tom jste, pokud jde o zdravotní stav?

Dopadlo to, dá se říci dobře. Právě jsem nastoupil do teplických lázní.

Reklama

Hodnocení

3.82 hvězdiček / Hodnoceno: 17x


Přidat/zobrazit komentáře

Komentáře