LIDÉ Z PODŘIPSKA. Zdena Kejřová je celý ivot lékařem v jedné nemocnici
Roudnice n/L. - Podle průzkumů pracuje u jednoho zaměstnavatele pět a více let čtyřicet procent lidí. Jaké to ale je být v jedné firmě celý ivot? V podřipské nemocnici v Roudnici nad Labem pracuje 440 zaměstnanců. Z toho více ne 40 déle ne 20 let. Rekordmankou v tomto ohledu je MUDr. Zdena Kejřová, která v nemocnici pracuje od roku 1965.
Dětská lékařka Zdena Kejřová, je tíhlá, velmi vitální a energická ena. Nikdo by nehádal, e tato ena oslaví v přítím roce neuvěřitelné 50 leté pracovní jubileum! Vyuili jsme proto příleitosti a zavzpomínali s paní doktorkou na její pracovní začátky.
Není z lékařské rodiny, a důvodem proč vystudovala medicínu se pravděpodobně stal fakt, e se během studia na jedenáctiletce dobrovolně zúčastnila pitvy, po které se jí provádějící lékař zeptal, zda by se nechtěla stát lékařkou.
V roce 1965 nastoupila tehdy 23 letá lékařka na tzv. umístěnku do svého prvního zaměstnání, tehdejího OÚNZ Litoměřice (Okresního Ústavu Národního zdraví). V Litoměřicích také několik let bydlela. Kdy bylo dceři asi 12 roků, zpívala v praském souboru Bambini di Praga. Časté cestování bylo velmi náročné a tak jsme se s rodinou přestěhovali do Prahy. Já jsem jetě nějaký čas dojíděla pracovat do Litoměřic, od roku 1991 jsem ale nakonec definitivně zakotvila v Roudnici nad Labem, která jednak byla součástí OÚNZ Litoměřice a navíc byla o nějakých 20 km blíe Praze," vysvětluje paní doktorka.
Upřímně, uvaovala jste někdy o změně pracovního místa?
Ne, i kdy to moná zní nepravděpodobně, o jiném místě jsem nikdy neuvaovala. Musím se přiznat, e pracovat v Praze mě nikdy nelákalo, stejně tak jsem nikdy nechtěla na středisko. Naopak, mě to vdycky bavilo ve pitále. Poměry v mení nemocnici mi vyhovují, je to tu takové domácí, spoustu lidí znáte.
Za 50 let se muselo vystřídat spoustu lidí nejen v nemocnici, ale také v jejím vedení. Vzpomenete si, kolik se například vystřídalo generálních ředitelů?
Myslím, e sedm, jen doufám, e jsem teď na nikoho nezapomněla.
Co se ve zdravotnictví změnilo nejvíce?
Já myslím, e se změnilo úplně vechno. Za dobu mého působení ve zdravotnictví prodělaly vechny obory medicíny prudký rozvoj, pronikavě se změnily monosti diagnostiky a léčby ve vech oborech. Medicína straně pokročila: kdy já dnes mladým děvčatům vyprávím jak jsme začínali, co jsme mohli, nemohli tak si kolikrát říkám, e mi to ta děvčata ani nemůou věřit, e to takhle bylo. Dříve třeba neexistovaly záchranky, spoustu věcí jsme si opravdu museli odkurýrovat na oddělení. My jsme neznali ultrazvuk, CT, dětský neurolog byl jediný v kraji. Take doopravdy se ta medicína dělala doslova na koleně. Faktem je, e bylo daleko víc dětí, víc novorozenců, ale to je zase tím, e dnes je spousta antibiotik. Děti, které se dřív léčily výhradně ve pitále, dnes vyléčí praktici. Dříve, kdy jsme chtěli dát nějaké vzácnějí antibiotikum, museli jsme vyplňovat speciální formulář, který se posílal na schválení do Ústí. Péče pediatrů je dnes daleko lepí, take kdy se děti dostanou do nemocnice tak u jsou to zpravidla vánějí případy.
Na kterou pracovní etapu vzpomínáte nejraději a proč?
No, tak myslím, e jsou to poslední dva roky. Tedy od nástupu nového ředitele, Mgr. Tomáe Krajníka. Je to mladá krev, je vidět, e ho práce baví, má zájem. Současně máme na oddělení nového primáře, neonatologa. I kdy já mám krásné vzpomínky i na to jak jsem začínala!
la byste dnes znovu studovat medicínu a stala dnes znovu lékařkou?
No, komunikace s lidmi je někdy váně obtíná a občas se tak dostanu do situace, kdy si říkám: holka la bys dneska studovat tu medicínu? Medicína je těká, opravdu těká. Zrovna nedávno jsem říkala dceři, e jsem za první dva roky studia na medicíně byla jednou v kině. A ona mi to nevěřila. Ale člověk se fakt musel učit. Dnes někdy uvauji, e bych ráda studovala třeba knihovnictví. Ale teď váně, ano jsem přesvědčená, e bych se znovu stala lékařkou.
Co Vám v nemocnici nejvíce vadí?
Vadí? Spí mě troku mrzí, e dolo k oddělení nemocničních a praktických lékařů. To si myslím, e bylo dříve líp zařízený. Dnes je pohotovost na oddělení, ale praktici (i pediatři) tam neslouí, oni od té doby co se osamostatnili a co jsou soukromí (mluvím o Roudnici, ale myslím, e to je v 90 % pitálech) přestali slouit a to si myslím není dobře. Kontakt s nemocnicí by měli mít. Nebo by se alespoň měli účastnit slueb na oddělení, protoe pak nevědí, jaké my máme problémy.
Jak přeít 50 let ve firmě, je to dlouholetý vztah, který přináí těká období?
Já jsem to v ivotě neměla vůbec jednoduché. Paradoxně práce mi vdy pomohla překonat ty nejtěí překáky v osobním ivotě. Ale mě to vdycky ve pitále bavilo a taky jsem měla kliku na fajn lidi kolem sebe. Zatím, mě jetě nikdo nenaznačil, e jsem stará a měla bych jít do důchodu, kdyby to ovem někdo začal říkat, tak by mě to mrzelo a asi bych skončila. Zatím mě práce stále baví a myslím si, e jsem jetě něco v té medicíně platná!
Dolo také v průběhu let ke změně nejčastějích onemocnění dětí?
Ano samozřejmě, dnes jsou nejčastějími onemocněními alergická astmata a záněty průduek, dříve revmatologická onemocnění, záněty ledvin (následek patně léčené angíny). Dětskou revmatickou horečku jsem neviděla tak 15 let. Je to tou dobrou léčbou. Prevence a děti jsou dobře léčeny ambulantně. Před lety jsem zaila dítě, které zemřelo na spalničky.