Životní styl je ráno udělat pár kroků po místnosti a zbytek dne prosedět, říká mistr světa v kulturistice Martin Kasal

Reklama

Co je problémem lidí v dnešní době? Stále se mluví o tom, že populace tloustne, je nezdravá a tak dále.

Všimni si, životní styl lidí: ráno vstane, udělá patnáct kroků po místnosti, sedne si do auta a jede do práce, kde sedí za počítačem a cvaká myší. Neudělá krok navíc. Neudělá. Svaly jsou od toho, aby pracovaly, ne aby ležely. Když sval nic nedělá, tak atrofuje. Lidi ke mně chodí, když už mají zdravotní problémy. Někdo přijde a stěžuje si, že ho bolí záda, kolena. No, bodejť by ho nebolela, když má sto třicet kilo na sto šedesát výšky. Jo, dej si hamburger. Dej si tři. Dávej si je třeba každý den. Pak se mi přijď v padesáti ukázat. To nebude dobrý. V 55, v 60 už člověk nemůže začít se cvičením tak jako ve 30. Už jsou tam jistá omezení. Některé cviky se v tomhle věku nemůžou cvičit vůbec, protože už je to pro tělo neprospěšné. Když nebudeš vitální a aktivní celý život, na stará kolena to nedoženeš. Je těžší začínat se sportem a cvičením v pokročilejším věku. Mnohem těžší.

Jaký máš názor na jídelníčky z časopisů nebo od nějakých výživových poradců, kterých je dneska mraky a může se jím stát skoro kdokoli?

Mě fascinuje, když někdo přijde a řekne, že mu někdo napsal jídelníček. Já se ho pak zeptám, co po Vás ten člověk chtěl vědět, když Vám psal jídelníček? „Nic, jenom jestli chci zhubnout.“ Ne, to je špatně. Výška, váha, fyzická aktivita, jak často chodíte sportovat, co děláte za sport. Každý chce zhubnout, ale jinak bude hubnout člověk, který má vyšší výdej energie a jinak člověk, který se nehýbe, protože ten člověk, který při hubnutí sportuje nebo cvičí, tak k tomu logicky potřebuje nějakou energii, kdežto ten, který jen omezí jídelníček bez toho, aby sportoval, musí jíst míň.

Funguješ v mosteckém fitness-centru Stargym jako trenér. Ty jsi tam zároveň i majitelem?

Kromě toho, že tam dělám trenéra, jsem ještě třetím společníkem.

Zaznamenáváš teď v lednu, v únoru, větší zájem o cvičení, o tvé služby?

Určitě. Teď je toho hodně. Mám třeba deset lidí denně a musím i odříkat. Tohle se opakuje každý rok. Leden, novoroční předsevzetí, lidi chtějí zhubnout.

Ty osobně jsi momentálně v jaké fázi? V nějaké udržovací nebo jedeš pořád na doraz? Chystáš se třeba na závody?

Momentálně se rozhoduji, zda půjdu závodit nebo ne. Zatím je to tak padesát na padesát, takže nevím. Váhám kvůli zdravotnímu problému, protože mě už dost bolí kolena. Vršek mám v pohodě, ramena, lokty, tam všechno funguje, ale v kolenech mám artrózu. Cvičit se s tím dá, ale už to bolí docela hodně. Teď něco zkouším, nějaké kůry, které by mi mohly pomoct. Mám šest, sedm týdnů na to, abych se rozhodl, jestli půjdu ještě závodit nebo ne.

Jiné zdravotní problémy po tolika letech kulturistiky nemáš?

Ne, jenom s koleny. Ostatní klouby mě nebolí. Už sice netahám takové váhy jako třeba ve třiceti, ale i tak mám těžké tréninky. Ale já už vím, co kdy cvičit, které partije po sobě, co mi nedělá dobře a podobně, abych kolena zatěžoval přiměřeně.

Takže jsi schopný poradit i lidem, kteří k tobě přijdou na trénink a taky mají omezení kvůli problémům s koleny?

Ano, to určitě. I s prevencí. Problém s kloubním aparátem je, že když se někomu stane jednou úraz, tak už je to cítit napořád. Koleno už nikdy nebude v takovém stavu jako před úrazem. Proto je důležitá prevence, aby se úplně předešlo nějakým zraněním. Před tréninkem se musí kolena i klouby prohřát. Je důležité se protáhnout a pořádně klouby zahřát. To je základ. Musíš do svalové partije dostat co nejrychleji krev.

Když je mi při cvičení zima a nemůžu se ve fitku zahřát, tak je to špatně?

V takovém fitku bych necvičil. Nesmí ti být při cvičení zima, to je o úraz.

Je vhodné nosit na cvičení bandáže?

Já si bandážuju kolena před každou těžkou sérií. Zavážu si koleno, odjedu sérii a zase si ho odvážu, protože pak už se mi neprokrvují nohy a začnou mě brnět. Takže bandáže používám jen na těžké váhy. Čím těžší váhu zvedáš, tím víc ti to tlačí tekutinu z kolene, a když si je zabandážuješ, tak koleno drží pohromadě a tekutina uvnitř něj, a ani to tolik nebolí.

V jednom rozhovoru k nějakému závodu jsi řekl, že na něj nepojedeš, pokud nebudeš mít dostatek financí na přípravu. Co taková příprava obnáší? Na co peníze? Jako laik bych řekla, že akorát budeš víc cvičit a pít proteiny a možná nějaké další doplňky.

Když letíš na závody, tak si musíš zaplatit letenku, ubytování, startovné. Zaplatíš třeba patnáct tisíc a ještě jsi ani pořádně nestála na pódiu. Jen za startovné můžeš dát osm tisíc. Plus solárko, plavky, jídlo, doplňky a všechno si to sečti. Dřív to mohlo být hrazené svazem, ale dneska už nejsou peníze nikde, jen ve fotbale a v hokeji.

Ty jsi dělal celý život jen kulturistiku, trenéra, výživového poradce nebo i něco jiného?

Měl jsem normální práci, ale z té jsem musel odejít kvůli kolenům. Byl jsem na operaci a zjistili mi artrózu druhého stupně. Dělal jsem na zásahovce a tam musíš mít jen áčkový stav. Každý rok jsem chodil na kontroly, kde mi změřili kapacitu plic, obsah, výkonnost a tak dále. Každý rok jsem věděl, že jsem zdravý. Testy byly povinné, protože při tomto povolání se ocitáš v extrémních, stresových situacích. Proto musíš mít potvrzení od doktora, že jsi v áčkovém stavu. A když mi doktor zjistil, že mám artrózu druhého stupně, tak už jsem se k zásahovce nemohl vrátit.

A potom jsi zůstal jen u cvičení a trénování?

Ano, pak jsem zůstal jen u toho. Dělal jsem to samozřejmě i současně se svou prací. Cvičím od nějakých patnácti, šestnácti let a na prvních závodech jsem byl asi ve třiadvaceti, ale v době, kdy jsem se nemohl vrátit k zásahovce, jsem už za sebou měl nějakou kariéru v kulturistice, a tak jsem se mohl věnovat jen tomuto oboru, trénovat lidi a pomáhat jim s hubnutím.

Jak vypadaly tvoje začátky se cvičením?

Dříve byly úplně jiné podmínky než dnes. Přišli jsme na atleťák, tam byla jedna benchovka, pohozené dva páry jednoruček a mydlili jsme to tam. Cvičili jsme po sklepích v panelákách. Tehdy nebyla fitka jako dneska, možná tak v Praze, ale tady ne. Nikdo nevěděl nic o výživě, o ničem. Učili jsme se metodou pokus-omyl. Pak jsem začal závodit a měl jsem štěstí, že kam jsem vylezl, tam jsem se umístil.

Měl jsi z nějakých preparátů vedlejší účinky?

Ne. Jedině, když jsem měl hodně tréninků, třeba dva, tři denně, tak jsem trpěl nespavostí. Tělo bylo večer strašně unavené, jenže já byl ze cvičení tak nabuzený, že jsem nemohl usnout. Kolikrát se mi stalo, že jsem prokoukal celou noc. V půl páté jsem ještě nespal, přitom mě v sedm čekal další trénink. To jsem chodil třeba v sedm ráno na první trénink, na druhý ve dvě odpoledne, a později ještě na jeden.

ČTĚTE:  Mistr Evropy v kickboxu Jiří Bursa: Rodiče jsou líní vozit děti, za 3 měsíce hvězda z nikoho nebude