Jan Dienstl má dlouhodobé spojenectví s úředníky ministerstva, říká Jan Rovenský

Je teď období (rozhovor byl v lednu 2014), momentální atmosféra, že by těžební limity mohly být prolomeny?

Optimisticky soudím, že nyní zase ne. Ale před měsícem a půl ano. Celá ta kauza, které se věnuji sedm let a lidé v Jiřetíně deset let, má tvar sinusoidy. Pokus Rusnokovy vlády z prosince 2013 prolomit limity považuji od roku 2005 za nejnebezpečnější, a bylo tomu blízko.

A důvod?

Důvodů je víc. Nebezpečné to bylo především kvůli tomu, že ta vláda neměla žádnou politickou důvěru na straně jedné. Protože běžní politici se musí ohlížet na to, co si myslí veřejnost. A prolomení těžebních limitů není příliš populární. Na straně druhé ti ministři z Rusnokovy vlády po říjnových volbách měli nulovou politickou budoucnost, což ti lidé jsou odepsaní. Takže jim zbývá se vrátit buď na svá původní povolání, nebo kam je upíchne prezident Zeman.

Proč ti ministři Rusnokovy vlády měli tak velký zájem o prolomení limitů? Proč jim o to tolik šlo?

Ta linka je poměrně jasná a je částečně dokumentovatelná. Šla od Jana Dienstla přes Miloše Zemana k Rusnokovi a Ciencialovi. To byla ta první a politická. Tou druhou je dlouhodobé a upřímné spojenectví mezi Janem Dienstlem a některými úředníky ministerstva průmyslu a obchodu. Mohu bez problému jmenovat ředitele odboru surovinové a energetické bezpečnosti Pavla Kavinu. Ten a jeho lidé dlouhodobě na ministerstvu působí ve prospěch těžebních společností. To je úřednická linie.

Proč si to myslíte, že to tak je?

Ten důvod je jednoduchý. Těmi signály, které tuto hypotézu podporují, je třeba návštěva prezidenta Zemana den před parlamentními volbami v Ústeckém kraji, kde se na hipodromu v Mostě přátelsky poplacával s Dienstlem. A přímo v dole ČSA si vyměnili pozdravy, kdy konverzace ze strany Zemana začínala slovy: Ha, my už se přece známe. Hlavně, že prosperujete. Co bych pro vás neudělal. A skončilo to, že je zastáncem prolomení limitů. To, že ten nápad nepřišel z Rusnokovy hlavy, lze dobře ilustrovat na jeho předchozích názorech. On ještě v srpnu 2013 na můj osobní dotaz na tiskové konferenci vlády, jak se jeho vláda postaví k prolomení těžebních limitů, explicitně řekl, že on je zastáncem jejich zachování. O dva dny později v Otázkách Václava Moravce uvedl, že jeho vláda limity rozhodně rušit nebude. Pak přišlo setkání Zemana s Dienstlem a najednou v průběhu listopadu pan premiér o 180 stupňů otočil. A jestli to je jen přátelská výpomoc, nebo je v tom nějaká ekonomická motivace, to samozřejmě nevím. Těžko se to podaří někdy zjistit.

V debatě o prolomení limitů loni na podzim před parlamentními volbami byla hodně aktivní část ČSSD z Mostecka a Chomutovska, která byla pro prolomení limitů. Tato část ústecké soc.dem. dokonce před loňským jarním sjezdem strany v Ostravě tlačila na Bohuslava Sobotku, že se k tomu musí postavit čelem.

Pro mě bylo velmi příjemným překvapením, že tento tlak vedení sociální demokracie ustálo. Jestli si vzpomínáte, ČSSD přijala na sjezdu usnesení, které požadovali Severočeši, ale těžařům nakonec k ničemu nebylo a podle kterého tu záležitost měl rozhodnout Ústřední výkonný výbor ČSSD. Původní plán byl rozhodnout do června 2013, ale v okamžiku, kdy zastánci uvnitř ČSSD zjistili, že nemají v ÚVV takovou sílu požadavek prosadit, tak na centrální úrovni z to nakonec sešlo. A čekalo se, jak dopadnou volby. V nich byl velkou nadějí pro Severní energetickou Michal Hašek, který explicitně před volbami říkal, že prolomení limitů podporuje. Navíc jeho vazby k ústeckým sociálním demokratům jsou známy a jsou snadno dohledatelné. To, že to nakonec skupině okolo Michala Haška nevyšlo, jak si přála, bylo důvodem, že to na poslední chvíli měl zkusit Jiří Rusnok. Protože kdybychom nyní měli vládu sociální demokracie vedené Michalem Haškem, zemanovců a komunistů, tak by rozhodně nebylo nutné spěchat, protože ta vláda by to udělala a limity by prolomila. A patrně nikdo by tomu nezabránil. V tomto okamžiku, kdy máme současnou vládu tvořenou ČSSD s Bohuslavem Sobotkou, ANO a lidovci, a z nichž dvě strany ze tří před volbami deklarovaly, že podporují zachování limitů, pro Tykače a Dienstla to nevypadá tak růžově, jak před několika měsíci.

Na tiskové konferenci ČSSD v Ústí nad Labem před loňskými volbami Bohuslav Sobotka řekl, že by strana souhlasila s vytvořením státní firmy s těžaři a s vypsáním krajského referenda. Říká se, že myšlenku společné firmy vymysleli v Severní energetické, byla nalajnovaná a připravená. Co si o tom myslíte?

Ano je to pravda. Oni dokonce ji navrhli už Nečasovi s tím, že byli zdvořile odmítnuti. Teď s ní chtějí prorazit znova a vůbec se tím netají. Stačí si přečíst rozhovor Dienstla v lednové MF Dnes. V rozhovoru říká, že bez firmy se státní účastí se lom ČSA rozšiřovat nebude a nic se bourat nebude. To je dobrá zpráva. Myslím si, že společný podnik se státem má minimální naději na úspěch. V posledních týdnech tento nápad odmítl ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, který má v této věci podstatné slovo. Docela podstatným signálem je názor předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, který opět veřejně řekl, že tuto myšlenku odmítá. Pokud vím, tak ČSSD, zvláště severočeští politici, tuto myšlenku podporují a jsou "spojenci" uhlobaronů. Jako Milan Urban, který ale je po neúspěšném puči Michala Haška mnohem slabší. Pak tu jsou někteří úředníci z ministerstva průmyslu a obchodu, kteří tuto myšlenku mají ve svých materiálech a snaží se ji protlačit do vlády.

Dalším silným zastáncem prolomení limitů je ústecká KSČM v čele s komunistickým hejtmanem Oldřichem Bubeníčkem.

To je pravda. Jednoznačně. V severních Čechách je podstatná část levicové reprezentace, ale i té pravicové, neboť tam je to jedno, je vehementním zastáncem zájmů těžebních společností. Lze se dokonce úspěšně domýšlet, proč tomu tak je. Naštěstí na celostátní úrovni ten vliv severních Čech není tolik markantní. Také je nutné rozlišovat mezi Sněmovnou a mezi vládou a mezi kompetencemi, které tyto dvě složky moci mají. Vytvoření společného podniku by bylo jistě v kompetenci vlády. Vliv komunistů v této chvíli je marginální.

Co si myslíte o společném podniku?

Byla by to katastrofa, a to nejen pro Horní Jiřetín. Byla by to katastrofa pro hospodářské zájmy České republiky. Těžaři stávající firmu ždímou, odtékají z ní obrovské peníze a myslím si, že jedním možným scénářem je, že pokud nevyjde společný podnik, který by zboural Horní Jiřetín, tak by se státu aspoň odevzdala vyždímaná slupka a stát by nesl náklady na rekultivaci, nesl náklady na sanaci sociálních problémů. Když se podíváte do výročních zpráv Severní energetické a Vršanské uhelné, tak ta čísla jsou opravdu zajímavá. Bojím se toho, že pokud by se to stalo, byla by to katastrofa. V tuto chvíli se ale nebojím, že by to bylo pravděpodobné. Myslím si, že společný podnik budou zkoušet, ale jak se pohybuji ve Sněmovně a hovořím s lidmi, kteří mají blízko k ministrům, tak si nemyslím, že by to bylo na pořadu dne.

Těžaři ale argumentují nezaměstnaností a vytvářejí veřejné mínění, že prolomení těžebních limitů je nutné. Na KSČM je vidět, že by to pro ně bylo vyřešení problému s nezaměstnaností. Říká se ale, že prolomení limitů žádnou stabilitu nepřinese. Existuje nějaká studie, zabýval se tím někdo?

Neexistuje přímo studie, ale my i dotčené obce máme  poměrně podrobně zpracovanou bilanci pracovních sil. Nemá to charakter akademické studie, ale excelových tabulek. Vychází to tak, že by v případě prolomení limitů na lomu ČSA bylo maximálně 900 pracovních míst, zaměstnanců té firmy. Ta má podle obchodního rejstříku 800 až 900 zaměstnanců. Tři sta z nich dělá na úpravně uhlí v Komořanech, která s ČSA skončit nemusí. Může zpracovávat uhlí z Vršan. Takže jen 600 lidí včetně uklízeček, sekretářek a management. Kolik je z nich horníků, se zjistit nedá. Odvažuji se, že to bude polovina, zhruba tři čtyři stovky, které pracují na šachtě. Oproti tomu máme 800 lidí, kteří pracují v Horním Jiřetíně včetně dolu Centrum, a který chce Pavel Tykač bez velkého zájmu těch politiků, kterým záleží na zaměstnanosti, v tichosti zavřít. A má tam práci 300 skutečných horníků, kteří těží uhlí v podzemí. Dále tam máme Unipetrol, v jehož areálu podle Městského úřadu Litvínov pracuje 5000 lidí. Takže tu máme 800 lidí v první fázi z Horního Jiřetína, ve druhé fázi 5000 lidí z chemičky, které obětujeme, abychom zachovali 900 pracovních míst v Severní energetické. Ani v této bilanci to prostě z hlediska sociální stability a smíru nedává žádný velký smysl. To, že se nejedná o pracovní místa, ale ve skutečnosti jen o zájmy té firmy, ilustruje případ dolu Centrum. Pokud by šlo o pracovní místa, tak Tykač Centrum, které se pohybuje na hraně černých čísel, může provozovat dál. Ten důl je uprostřed ložiska dolu ČSA. Chápu, že jim ekonomicky vychází lépe to těžit povrchově než hlubinnou těžbou, která má dražší náklady. Ale když titíž lidé, kteří jsou schopni propustit zaměstnance z hlubinného dolu kvůli nízkému zisku a nikoliv kvůli ztrátám, tak by o zaměstnanosti a sociální stabilitě regionu měli mlčet.

ČTĚTE:  Jan Dienstl má dlouhodobé spojenectví s úředníky MPO, kteří lobbují ve prospěch prolomení těžebních limitů, říká v rozhovoru Jan Rovenský z Greenpeace