Srdíčkem jsem zůstal v Liberci, vyznal se ostravský trenér Marek Tomáš

Marek Tomáš. Foto: archiv MojeLiberecko.cz
Marek Tomáš. Foto: archiv MojeLiberecko.cz

Liberec - S velkou vervou se vrhl do trenérské práce někdejší volejbalový reprezentant a bývalý hráč Dukly Liberec Marek Tomáš. Až v průběhu rozehrané sezóny se stal hlavním koučem extraligového klubu VK Ostrava, s nímž na konci roku 2015 přijel v roli soupeře právě do liberecké haly.

Reklama

Hráčskou kariéru jste ukončil nedávno.  Jak na ni vzpomínáte?

Začínal jsem v Dukle Liberec, kde jsem působil sedm let až do roku 1997. Byla to pro mě důležitá kapitola. Z bývalých spoluhráčů by se napočítal velký výběr: například Řezníček, Nečas, Vodvárka, Kolář, Fikar, Renda Dvořák, Petr Konečný, Dalibor Polák, Petr Pešl. Všichni z mojí generace jsme byli v lize nejprve mladíčky a postupně jsme se dostali do české reprezentace mužů. Takže zůstaly příjemné vzpomínky. Z Liberce jsem přišel do Ostravy, kde jsem odehrál také sedm sezón. Zamířil jsem do zahraničí a vrátil jsem se na tři roky do Zlína. A cizina? Ve Švýcarsku jsem byl přerušovaně tři roky, mezitím ve Spojených arabských emirátech a odskočil jsem si na rok do Opavy.

Můžeme se zeptat, co dělá váš otec Jaroslav Tomáš, bývalý vynikající reprezentant a trenér?

Po skončení aktivní dráhy dlouhá léta trénoval v několika klubech včetně Liberce, Ostravy a Havířova. Před rokem jej postihla nemoc a zotavuje se z operace.

Inspiroval vás příklad rovněž bývalého hráče Michala Nekoly, nynějšího kouče Dukly Liberec, který se brzy dal na trénování jako jeho otec Miroslav Nekola?

Zatímco Michal Nekola to chtěl dělat, já jsem trénovat nechtěl, neboť vím, jak je to nevděčné povolání a řehole. Zkoušel jsem i jiné zaměstnání, ale zjistil jsem, že člověk po tolika letech hraní volejbal potřebuje. Musel jsem se k tomuto sportu vrátit. Ale už posledních deset let jsem byl v podstatě i hrajícím asistentem. Trénování není pro mě novinkou, ale spíš jde o to, abych se naučil organizační věci.

Jak prožíváte zápasy proti Dukle Liberec?

Ze začátku a asi do dvou let po přestupu to bylo prestižní, teď už ne. V Liberci mi vyšli vždycky vstříc. Není tam řevnivost, ale prestiž. Stejně jako když jsem nyní vedl Ostravu proti Zlínu. Jsme přátelé s tamními trenéry, voláme si, ale když přijde zápas, každý chce vyhrát.

Jak jste si zvykl v Ostravě?

Liberečákem jsem zůstal srdíčkem a rád se sem vracím. Mám v Liberci dokonce zubaře a jezdím za ním každoročně na prohlídky. Nic neměním, třebaže jsem už přes patnáct let v Ostravě, kde bydlím a mám rodinu a jsem tady už zvyklý.

n Jak vidíte výkony a výsledky ostravských volejbalistů od doby, co jste se ujal trenérského žezla?

Nechci komentovat období před mým příchodem. Za mého působení máme odehráno šest kol, ale s týmem jsem byl pět zápasů. Jedno kolo jsem sice družstvo připravoval, ale ještě to musel organizačně zvládnout Zdeněk Šmejkal. Poprvé jsme prohráli až s Českými Budějovicemi, což je favorit favoritů. Myslím, že Jihočeši jsou ještě o krok napřed před Duklou Liberec a Karlovarskem. Musím kluky z našeho týmu pochválit za bojovné výkony. Nechávají na hřišti srdíčko, a to jsme chtěli. Jsme sportovci a snažíme se, abychom bavili diváky.

Potýkáte se s marodkou?

Ta potká každý tým. Musíme se s ní vypořádat, proto si na ní stěžovat nebudu.

Reklama

Hodnocení

5 hvězdiček / Hodnoceno: 2x


Přidat/zobrazit komentáře

Komentáře