Obchodníci se stářím, část IV: Jak vydělávat na dotacích z kraje či města

8. červen 2016 | 01:28 | Česko | Radek Pešout

Žena, senior, ilustrační foto. Foto: archiv Pixabay.com

SEVERNÍ ČECHY /SPECIÁL/ - Sociální péče má mnoho podob. Veřejné rozpočty státu, krajů či měst každoročně na služby určené pro seniory financují stovky organizací – od příspěvkových přes soukromé až po spolky. Žijí z dotací a grantů, ale i peněz od klientů. Mají tzv. vícezdrojové financování, ale podstatnou část stejně tvoří veřejné peníze. A mnozí umí v systému „proplouvat“ natolik, že by si spíše měli říkat „obchodníci se stářím“.

Reklama

Modelový příklad: Chceme babičku z Prahy vystěhovat z jejího bytu, abychom ho mohli třeba prodat nebo jen pronajímat. Najdeme na webu zařízení, které o sobě tvrdí, že je jen 50 kilometrů od Prahy.

Pracovnice nás po osobní návštěvě ujistí, že mají volná místa v jednom ze zařízení, to druhé je momentálně plně obsazeno. Babičku můžeme nastěhovat okamžitě. Stačí, aby podepsala nájemní smlouvu za 10 500 korun měsíčně. V tom má zajištěnou postel ve třílůžkovém pokoji. Pak podepíše ještě jednu smlouvu na pečovatelskou službu. V ní má zajištěn dovoz jídla 5x denně, úklid, praní. Zaplatí 405 korun za den. Dohromady si ubytovací zařízení bude po dobu nájmu účtovat měsíčně zhruba 23 tisíc korun. O nic víc se prý starat nemusíme.

Zařízení, které sice o sobě netvrdí, že je sociální, ale marketingově tak působí, při plné obsazenosti jednoho pokoje se třemi lůžky měsíčně inkasuje téměř 32 tisíc korun. Pokud je v jednom objektu třeba 20 nájemníků, rodinný dům jen na nájmu vydělá okolo 210 tisíc korun měsíčně.

Je to jen nájem, nikoliv služby. Aby podnikání mohlo fungovat a tvářit se jako sociální služba, „do hry“ světa pro seniory vstupuje spolek, který je registrovanou službou u krajského úřadu a mimo jiné nabízí pečovatelskou službu. Za ní platí klient a je vykonáván většinou v domácím prostředí.

Stejné je to v zařízení 50 kilometrů od Prahy. Babička sice žije v místnosti s dalšími dvěma seniory, ale je vlastně v nájmu u soukromníka. Tomu platí smluvní výši nájmu. A ten stejný podnikatel přes spolek, který získává dotace nejen z kraje, ale i města na pečovatelskou službu, inkasuje od babičky dalších zhruba 12 tisíc měsíčně.

Teprve touto platbou se zajistí to, že babička je přestěhována a přitom je pod dohledem. Jenže ne krajem, toho zařízení nezajímá, neboť se podle něj jedná o domácí péči, nikoliv sociální.

Kromě výdělku za nájem podnikatel získává další výhodu oproti klasické pečovatelské službě. Ubytovací zařízení slouží i jako přísun stálých klientů, které může vykazovat do kritérií k získání dotace na sociální služby. Uměle dochází k navyšování klientů a „konkurenční výhodě“.

Je to hra na obě strany. Na jedné straně se tváří jako domov pro seniory, kde získají ubytování a sociální služby, přestože oficiálně není registrovanou službou na tuto činnost. Na straně druhé vykazuji vysoký počet klientů pečovatelské služby, díky tomu je větší bodové ohodnocení a větší šance na získání dotace na pečovatelskou službu. A nejen na ni, ale i na další.

Aby bylo vše pojištěno, o stejný typ dotace si podnikatel zažádá u více stran – na kraji a na jednotlivých městech v regionu. A tak platí stejnou službu třeba Ústecký kraj, Ústí nad Labem nebo Roudnice nad Labem.