Návod, jak porozumět myšlenkovému pochodu českých politiků na téma uprchlíci

Kontroverzní téma, velký celospolečenský problém, nejistá budoucnost a především nepřipravenost. S tak masivní migrační vlnou, ve které se mísí uprchlictví a ekonomická imigrace, se Evropa a samozřejmě i Německo a Česko nesetkalo. Jde totiž o stěhování národů z Asie - převážně z muslimských zemí - a části severní Afriky na starý kontinent.

Za stavu, kdy na Blízkém Východě zuří několik konfliktů se společným jmenovatelem: terorismus.

Politici jsou nuceni na to reagovat. Evropští lídři, vlády jednotlivých zemí, regionální a komunální politici. Za prvé. Politici na všech úrovních v obou zemích - Česku a Německu - zpočátku reagovali stejně: Vyjadřovali se úplně stejně jako bulvár, který pracuje se strachem.

Obzvláště proti migrantům je zaměřena Velká Británie, která dávala najevo, že imigranti z Francie nemají šanci získat vstup na anglickou půdu. To samé říkalo Rakousko a Německo, země, které začaly intenzivněji hlídat své hranice. A politici dávali jasné vzkazy a vyzývali k uzavření hranic.

Tuto rétoriku v Česku převzal především prezident Miloš Zeman, který téma uchopil z pozice nejvýše postaveného politika a tzv. ho institucionalizoval. Přece jen je něco jiného, když ostrá slova proti migrantům pronáší hlava státu, než nějaký Konvička z Iniciativy Islám v ČR nechceme či Okamura, který hledá politické téma, aby restartoval svoji pošramocenou politickou kariéru. V Německu dochází k obratu.

Tamní politici začínají zdůrazňovat rozdíly, které jsou mezi uprchlíkem a ekonomickým migrantem.

Zatímco uprchlík je ten, který utíká kvůli bezprostřednímu ohrožení na životě (Sýrie), migrant je člověk přicházející především z ekonomických důvodů. Ti využívají neštěstí v Sýrii a rozhodli se svézt na současné migrační vlně.

Dalším problémem je, že sami politici problému s migrační krizí nerozumí, ale protože jsou politici, tak se vyjadřují do médií, směrem k voličům, a snaží se sbírat politické body. Straší lidi a vozí se na módní vlně. Najednou získávají pocit, že pokud se k tématu nevyjádří, nezačnou ho nějak řešit - třeba jen účastí na nějaké demonstraci - jsou najednou mimo zorné pole svých voličů.

Orientovat se v tom je skutečně složité. Jak chcete oddělovat uprchlíky, zda jsou muslimové či křesťané? Zda jsou ve své zemi v ohrožení života nebo jen jdou za lepším? Když nefunguje toto téma, vznikne další. Třeba, že imigranti jsou kriminálníci či členové spících teroristických buněk. Aby politici mohli využívat faktor strachu, potřebují k tomu média.

Pokud média vykreslují uprchlíky jako zločince, veřejnost je tak bude vnímat. Pokud zvolí opačný trend, panika strachu poměrně zmizí tak rychle, jak vznikla. V tom je momentálně rozdíl mezi Německem a Českem, německým a českým politikem. Zatímco česká média pokračují v trendu vykreslování uprchlíků jako nebezpečných lidí a čeští politici to ještě stupňují - třeba výroky o silnější ochraně azylových střediscích, odmítání těchto zařízení na území té či oné obce, hlas německých médií lze shrnout pod výzvu: My pomáháme.

A samozřejmě pomáhají i politici, kteří mění rétoriku, neboť si všimli, že veřejnost najednou začala vnímat uprchlíky jinak, než jako zločince. To v Česku jsou politici, kteří plánují na migrační krizi vytvářet předvolební kampaň do krajských voleb, a ani se tím netají.

Příklad za všechny: místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a čelní představitelka ANO Jaroslava Jermanová. Ta dokonce prohlásí: Myslet si, že příchodem do Evropy se třeba Syřané se začnou chovat jako my, je naivní. Prohlásila v rozhovoru pro nejnovější číslo časopisu Euro. Tomu se říká úsudek bez znalostí souvislostí.

Pravděpodobně Jaroslava Jermanová neví o tom, že v Senátu působí senátor Hassan Mezian, rodilý Syřan, který v Česku žije 47 let a je zcela plně integrován. Umí několik jazyků, je lékařem a je diplomatickou spojkou mezi Českem a arabskými zeměmi. Jaroslava Jermanová si ani neuvědomuje, že Hassan Mezian porazil v senátních volbách na Litoměřicku v roce 2012 Alexandra Vondru - a tím skončila jeho politická kariéra, následovaný pádem ODS.

A na této vlně ve společnosti se naopak svezla Jermanová, která chce pokračovat v kariéře na hejtmanství Středočeského kraje. Je otázkou, zda Jermanová a jí podobní udělají dobře, když vsadí na protiimigrační tón. Záleží totiž na médiích, zda budou pokračovat ve stejném duchu či změní pohled na svět.

Následovat mohou tyto scénáře: Za prvé. Téma přestane prodávat média. To se může stát hned z několika příčin: Hrozba se přestane stupňovat. Nové zprávy už nedokáží přebíjet ty předchozí. Jednoduše se téma se vyčerpá.

Všechny hrůzy už budou vysloveny, vše už bude napsáno, pomine důvod číst další články na to samé téma.  Média pochopí, že krajní postoje zdaleka nezajímají většinu publika. Postupně bude narůstat zájem o neutrálnější články.

Za druhé. Téma se stane regulérní politickou agendou. Imigrace bude normální součástí programů politických stran a vlád. Politické strany pochopí, že ti nejvíce rozhořčení a nejradikálnější občané nejsou ti, kteří chodí k volbám a jsou hlavní hybnou silou.

Politické strany zjistí, že krajní postoj k novému tématu zřídkakdy představuje volební zisk, ale prakticky vždycky způsobuje ztráty. Protože: Jediným tématem se volby nevyhrávají.

Značná část lidí se totiž zalekne konkrétních represí. Když je při návratu z dovolených budou vítat hraniční kontroly. Když je budou na ulicích legitimovat policisté ozbrojení samopaly. Když opět vzniknou příhraniční pásma, kam bude vstup jenom na povolení a hlídat je bude armáda.

Jestli by dneska někdo neměl mít hysterii povolenou, pak jsou to novináři. Na nich v tuto chvíli leží hlavní zodpovědnost.

A naštěstí se ukazuje, že čeští politici už začínají chápat rizika hysterických reakcí. Rétoriku a pohled na uprchlíky mění ministr spravedlnosti za ANO Robert Pelikán či od počátku krize k uprchlíkům vstřícný primátor Brna Petr Vokřál.