Lektorka a tanečnice Lenka Janečková z DMC Revolution: Není to jenom o získávání medailí

Lenka Janečková dosáhla množství úspěchů. Mezi ně se řadí například výhra mistrovství světa v Austrálii, dále jako lektorka a choreografka, několikanásobná výhra v mistrovství ČR jako tanečnice. V roce 2009 založila taneční školu DMC Revolution v Litoměřicích, v níž zastává zároveň funkci lektorky i choreografky.

Kdy jsi začala s tancováním, kolik ti bylo?

Když mi bylo šest let.

Páni. Jak jsi se k tomu dostala?

Moje ségra měla nejlepší kamarádku, která tancovala. A jednou jsme se šly na ní podívat a ségra mě jako mladšího sourozence měla na krku, no a já už jsem tam zůstala.

Kdy a proč jsi se rozhodla vést taneční školu?

Kdy jo? Bylo to asi v pubertě, kdy jsem rodičům začala vehementně tvrdit, že tancováním se budu živit. Takže to mně mohlo být, já nevím, nějakých patnáct let, kdy už jsem věděla, že tancování chci dělat. Zhruba od třinácti let jsem pomáhala své trenérce s učením. Takže já vlastně, když jsem ještě aktivně závodila, tak do toho už jsem začala učit. Samozřejmě pod dohledem dospělého. No a to mě vedlo k tomu, že se tím chci živit. A že to chci dělat sama.

Co tě nejvíc baví na učení?

Co mě nejvíc baví?

Celkově mě baví práce s dětmi. Hlavně, když je pak vidět  výsledek, kdy ony se něco naučí a třeba jsou úspěšní. Pro mě je i malý úspěch, když mi přijde klučina, který vůbec nic neumí a za toho půl roku ztratí ostych a třeba bude tancovat sám.

Že to prostě ta „děcka“ baví. Vidět je růst. Protože vidím lidi, kteří ke mě přišli před sedmi roky a jsou tady pořád. Přišli jako bezzubý „školkový“ a teď jsou z nich slečny.

Kdo tě učil tancovat?

Já jsem začínala u Petry Košnerové (Pichňové). Tam jsem vlastně začínala, do toho jsem ještě dělala sportovní aerobic. To byla ta vlna, kdy byl kult sportovního aerobiku. A v osmnácti jsem tady skončila a šla jsem do Prahy. Tam jsem dál trénovala pod vedením Petra Ježka Crazy Breakers. No a pak všude možně. Tím, že jsem se pak dala dráhou breakdancu, tak jsem hodně trénovala s dalšími kluky z různých skupin.

Ty jsi pak měla vlastní skupinu, že?

Ano. Připravovala jsem v Praze Next Style. Najali si mě, že chtějí dát dohromady taneční skupinu. A najali si mně jako choreografku. No a já jsem to tam vybudovala. Dali jsme tomu jméno Next Style.

Jaké máš plány do budoucna s taneční školou?

Máme před sebou několik docela důležitých soutěží. Letos jsme se zúčastnili mistrovství Evropy. Skončili jsme osmí v Evropě z jednadvaceti. Což si myslím, že je úplně bomba. Bylo to v dětské kategorii. No a ty ambice jsou samozřejmě větší. Protože ta „děcka" na sobě „makaj“. Tak já doufám, že letos se nám taky bude dařit.

Pro mě je cílem, aby to děti bavilo, aby to mělo nějaké výsledky. Protože každý se chce pochlubit medailí. Samozřejmě není to jenom o těch medailích. Kdysi jsem byla velice ambiciózní. Pro mě třeba dřív druhé místo bylo neúspěch. Já jsem prostě od mala byla zvyklá vyhrávat. Ale teď čím jsem starší a čím víc s těmi dětmi spolupracuji, tak už to není o tom vyhrát za každou cenu. Snažím se je k tomu vést.

Podstatné je, že je baví trénink, že se zažije nějaká sranda a ta medaile je prostě třešnička. Ale není to jenom o tom brát medaile, a kdo nemá medaili, neumí tancovat.

Co bys chtěla vzkázat dětem, které by chtěly začít tancovat?

Ať určitě nejsou zklamané z toho, že jim to hned nepůjde. Protože to odradí mnoho dětí. Jakmile do měsíce z nich nejsou hvězdy a všechno jim nejde, tak spousta z nich toho nechá jenom proto, že si připadají jako trdla. Vůbec. Naopak čím víc jim to na začátku nejde, tak mám zkušenosti s tím, že pak z toho člověka je lepší tanečník, než z talentovaného člověka. Který udělá ihned všechno, tak se časem přestane rozvíjet. Když dítě, které jde postupně, se rozvíjí mnohem víc. Je pak schopnější mnohem víc absorbovat jiné techniky. Ať jsou trpěliví. A pokud z nich nebude taneční hvězda, myslím si, že tanec je dobrý sport.

ČTĚTE:  Režisér a učitel dramatické výchovy Aleš Pařízek: V současné době nastala renesance divadla

Rozhovor je součástí studentské sekce blogování multimediálního projektu Vize pro Ústecký kraj, který patří pod platformu Vize pro Česko.