Dříve jste měli nějaký názor. Nyní žádný názor nemáte a naopak přebíráte myšlenky lidí

Naopak zjišťujete, jaké jsou politické názory obyvatel a přizpůsobujete se jim, tedy plujete nad jejich názory. Možná lze říci, že je kopírujete, přisvojujete si je za své a šíříte je. Tudíž se nedostáváte do konfliktu, ale spíše do symbiózy.

Říkáte tedy to, co chtějí lidé - většina - slyšet.

Dříve jste měli nějaký názor, který jste chtěli šířit u lidí - u čtenářů, u voličů. Nyní žádný názor nemáte a naopak přebíráte myšlenky lidí - čtenářů, voličů - které kopírujete, berete si je za své a tím získáváte na popularitě - získáváte čtenáře, voliče.

Nejprve tedy pomocí analýz a průzkumů či sběrem velkého množství dat analyzujete názory a myšlenky lidí, přizpůsobíte tomu marketingovou strategii, následně vytvoříte marketingový plán a získáváte tím masu čtenářů či voličů. Jinými slovy říkáte a píšete to, co chtějí lidé slyšet.

Chováte se jako klasický marketingový produkt. Tím se naopak lišíte od tzv. tradičních stran, politiků či médií.

Média měla nějaký názor, který šířila mezi lidmi, napříč společností. Nyní média jsou nucena i díky sociálním sítím - jako je Faceboook - výrazně se přizpůsobovat náladám skupin lidí. Protože strany a hnutí, tak jako média, jsou nucena pro vítězství, pro čtenost, pro získávání masy publika mít co nejvíce čtenářů či voličů, nemohou si dovolovat šířit své názory.

Jsou nucena se stávat "bez názorovými", a naopak se přizpůsobovat širokému publiku tím, co říkat a co psát. Aby toto publikum je vzalo "za své".

Pak tu je otázka morálky, etiky.

V Česku je obecně větší tolerance ke lžím politiků a veřejných osob. Jejich slova přebírají média, přes která je konzumují čtenáři, potažmo voliči.

Je tu snaha reprodukce dění, tedy i lží. To je považováno politiky a veřejnými činiteli za "nezávislé zpravodajství", nikoliv upozorňování na nepravdy, natož komentáře či analýzy upozorňující na rozpory a nepravdy. To je naopak považováno "za lživé", za vytváření kampaní, za snahu vstupovat do dění. To, když nějaký novinář, komentátr či médium upozorní na nepravdy - to je označováno, onálepkováno za něco falešného, kompromitujícícho, za něco, co poškozuje snad dokonce "dobré jméno".

Ve veřejném prostoru a v prostoru sociálních sítí dochází ještě k doplňujícímu jevu, efektu, kdy nastane konfrontace mezi lidmi, voliči, fanoušky, kteří brání svůj názor a pokud není stejný s jejich, dochází ke konfliktu. Dané médium je napadáno pro údajnou neobjektivnost, pro vytváření účelovostí a kampaní. Jednotliví autoři z řad redaktorů a komentátorů jsou dehonestováni.

Tím dochází k erozi mediálního prostředí. K neustálému znevažování, znevěrohodňování mediálního prostředí. K jeho degradaci.

Dalším problémem je, že média díky politikům a potažmo čtenářům nedrží dlouhodobou strategii o čem budou psát, jaký názor budou v delším horizontu šířit. Kvůli stále více se proměňujícím náladám ve společnosti, jejichž názory jsou "ovládány" prostřednictvím marketingových strategií politických a komerčních subjektů, obsah médií je vytvářen ad hoc. Nelze jej dopředu výrazně ovlivňovat nějakým dlouhodobějším názorem či tématem.

Proto média i díky stále většímu požadavku referovat a šířit novinky on line v průběhu celého dne a noci, často publikují nesourodou směs zpráv, které si i z časti protiřečí. Jinak píší ráno a jinak večer.

Čtenář, potažmo volič, na kterého se informace "valí" nejen z médií, ale i ze sociálních sítí, je často zmaten a neví, komu má věřit.

Protože na mediálním trhu fungují i tzv. ambasadoři značky, resp. mediální osobnosti, konkrétní "mluvící hlavy", ať jsou to lídři politických stran či herci nebo jen youtubeři, dochází k nesourodému mixu, který promlouvá ke svému publiku.

To vše vytváří mediální prostor do kterého ještě vstupují subjekty, které jejich provozovatele financují. I ti mají své zájmy, preference, cíle. Tyto subjekty pak prostřednictvím objemu vložených finančních prostředků chtějí rovněž vidět média tak, jak se líbí jim. V opačném případě své finance buď přiškrtí, v horším případě - pro to médium - úplně zastaví.

Média bez financí ale nejsou schopna fungovat. Musí platit zaměstnance, spolupracovníky. Musí také mít peníze na marketing, protože ani bez marketingu média nedokážou informace dostávat ke čtenáři, k voliči.

Je to začarovaný kruh, který může mít časem - až se potenciál tohoto systému vyčerpá - devastující účinky na celou nejen českou společnost.

DALŠÍ Z BLOGU: V čem tkví kouzlo marketingu a PR hnutí ANO?