Andreji, nejsi v tom sám. Jak jsem se vyšachoval být ministrem vlády

Teď si uvědomuji, že je to nespravedlivé. Mám vystudovanou vysokou školu, bohaté manažerské zkušenosti, hovořím a píši plynule německy, mám kontakty v západní i východní Evropě, podnikám se svými penězi a na vlastní riziko. A nemohu tuto veškerou devízu uplatnit ve veřejném životě, pomoci k rozvoji České republiky.

Vlastně jsem pro politické strany a hnutí neperspektivní, neboť se eventuelně nemohu stát ministrem vlády. Ne, že by se všichni o mě rvali. Svých bafuňářů a kariérních politiků, kteří přímo ze školy místo reálného světa začali raději dělat politiku a nějak proplouvat stranickými strukturami, mají dost.

Jde ale o princip. Proč já jsem se ocitl ve stejném postavení jako Andrej Babiš?

Paradoxně je to podruhé, co mi tento člověk zásadně změnil život. Nejprve v roce 2013 a pak letos v září.

Není moc lidí, co by zažilo sedět půl hodiny v sídle Agrofertu v době, kdy se Andrej Babiš chystal "něco koupit". Já ano.

Sedíte v jedné ze zasedacích místností centrály jeho konglomerátu a vedle vás neustále nadává nerudný muž s brýlemi, který podepisuje lejstra, které mu přinesla osobní sekretářka. V té době je nějaké ANO jak z říše snů a také ještě nevlastní mediální dům. Je to jen podnikatel. Sice miliardář, ale ne politik, ani mediální magnát.

Tohle setkání bylo osudové. S předstihem jsem viděl, jak ten muž jedná, jak se chová, jak si s vámi chce pohrávat jak s figurkou na šachovnici.

Uvědomil jsem si dřív než ostatní, čeho je schopen. Jak je nenasytný, jak osočuje druhé, jak rád ovlivňuje veřejné mínění a postupně každému mění osudy. Prostě vše, co dnes a denně vidíme v přímém přenosu.

V té době jsem měl náskok oproti většinové veřejnosti a další události už umím předpovědět dopředu. Toho člověka už mám poměrně slušně přečteného, takže zhruba tuším, co můžeme jako obyvatelé Česka v dalších letech čekat.

Zdá se, že si to konečně uvědomila většina v Poslanecké sněmovně, proto vznikl "lex Babiš".

Tento zákon byl skutečně připraven kvůli Babišovi. Samozřejmě není dobře, pokud vzniká nějaký zákon kvůli konkrétnímu člověku. Jenže.

Kdyby lidé, na který zákon míří, měli "elementární pocit studu a výčitek svědomí", nemuseli bychom ho přijímat. Touto větou hájil v roce 1991 poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění  za slovenskou VPN Ernest Valko lustrační zákon. Tento muž byl později první předseda československého Ústavního soudu. Tato slova v posledním vydání časopisu Reportér připomněl právník Tomáš Němeček, který se zamýšlí nad "lex Babiš" a došel k závěru, že neexistuje základní právo být ministrem a Babiš pokřivuje časoprostor. Dále připomíná, že je v nezvládnuté trojroli ministr-vydavatel-magnát.

Fajn. Ale "lex Babiš" cílí jen na televizi, rozhlas a periodický, tedy tištěný tisk. Nikoliv na internetové zpravodajské servery.

A to mě rovněž neuspokojuje. Považují snad poslanci, tedy politici, zpravodajské weby a internet obecně za méně vlivný? Pokud si stále myslí, že zejména noviny mají takový vliv na veřejnost, že je nutné opatření typu "lex Babiš", tak jako vydavatele a producenta především internetového obsahu mě to uráží, resp. politici podceňují situaci.

Tištěný tisk, zejména noviny, je v takové krizi kvůli klesajícím prodejům a nezájmu stále větší části populace, že společnost více formuje to, co je v elektronické podobě.

Poslanci zákon proti Babišovi "upíchli" zejména kvůli jeho novinám, které umějí vytvářet kauzy a ovlivňovat veřejné mínění. A další důvod byla televize, o kterou Babiš usiloval, ale zatím mu to nevyšlo.

Jenže si vemte, že budete chtít vydávat dětský časopis s omalovánkami nebo firemní časopis. Tím, že magazín musíte zaregistrovat u ministerstva kultury, stává se periodickým tiskem. Automaticky se nemůžete stát ministrem vlády, protože by to bylo nezákonné.

Vnímáte tu absurditu?

Ve stejné situaci se nyní nacházím i já. Protože vlastním vydavatelství - a u ministerstva kultury to vydavatelství má registrováno několik periodických titulů, já se nemohu stát - eventuelně - ministrem vlády.

Byl to přitom Babiš, který na základě svého chování vůči mně v roce 2013 způsobil, že jsem se rozhodl vydavatelství založit.

A teď zase kvůli němu se nemohu stát členem vlády. Jsou to ale paradoxy...

SOUVISEJÍCÍ: Lex Babiš. Zákon kvůli jednomu muži